Vanda propadla anorexii ve 14 letech kvůli šikaně spolužáků, dodnes nemoc považuje za traumatizující

Potíže, které vyústí v mentální anorexii či bulimii, mají často společného nepřítele. Tím mohou být pro někoho zdánlivě banální, pro druhé naopak fatální posměšky dětí, spolužáků, někdy i přátel. A přesně tak započaly potíže jedné žákyně osmé třídy po jejích 14. narozeninách. A protože ještě není připravena jít se svým příběhem na veřejnost, říkejme jí třeba Vanda.

Vanda vyrůstala na vesnici s rodiči, mladší sestrou a babičkou. Otec pracuje jako vedoucí zdravotnického oddělení, maminka je zdravotní sestra v ambulanci. Před onemocněním rodina běžně fungovala, rodiče Vandu nikdy příliš nekritizovali, ani na ni neměli přehnané nároky. Vždy ji podporovali v jejích přáních a vedli ji k tomu, ať jde za svým srdcem.

Když byla Vanda v osmé třídě, nesedla si příliš s některými spolužáky. Ti měli narážky na její postavu, ačkoli měla normální váhu. Někdy bylo jejich chování i na hranici šikany. Do toho se Vanda rozhádala s nejlepší kamarádkou a ztratila tak cenné přátelství i podporu. Cítila se sama, a protože posměšky špatně nesla, začala se soustředit na svoji postavu. Postupně se omezovala v jídle, více cvičila a stále se vážila. Rodiče si samozřejmě všimli, že Vanda jí méně, snažili se jí do jídla nutit. To ovšem měl za důsledek jen hádky a vyostření vztahu.

K tomu všemu se ve Vandině hlavě objevily i hlasy, které jí nabádaly, aby si ublížila. Párkrát to nevydržela a pořezala se nůžkami. To byla pro rodiče poslední kapka a začali s dcerou docházet do služby Odborného sociálního poradenství v Anabell. Současně dceři zajistili individuální terapii u soukromé psycholožky.

Vandin stav se však příliš nezlepšil, a tak musela být po půl roce hospitalizovaná na dětském psychiatrickém oddělení. Byla jí diagnostikována mentální anorexie. Hospitalizaci Vanda špatně nesla, na oddělení se jí nelíbilo, a tak se snažila jíst, aby přibrala a byla zase brzy doma. To se povedlo, i doma to fungovalo. Vanda se starala i o zvířata, hodně času trávila se svým psem, rodiče jí navíc pořídili králíka, kterého dívka učila skákat přes překážky.

Poté, co se Vandin stav trochu zlepšil, sebrala dívka odvahu a vystoupila před třídou a promluvila o mentální anorexii. Odvážně hovořila také o tom, jak k tomu přispěla šikana jejích spolužáků. Na spolužáky to velice emočně zapůsobilo, mnoho z nich po jejím vystoupení plakalo. Na cestě k obnovení důvěry čekal Vandu ještě pořádný kus, vše se ale obracelo dobrým směrem.

Jenže přišel covid a lockdown. Školy se zavřely, výuka probíhala online. Vanda byla zprvu ráda. Bohužel před 15. narozeninami začala dívka opět hubnout.

Ve Vandě se po čase opět probudil strach. Byl to především strach z jídla, které by měla potenciálně sníst. To celé se spojilo s myšlenkami na to, že ji nikdo nemá rád, nikoho si v životě nenajde, nebude nikdy žít úspěšný život. Začala znovu hubnout, odmítat jídlo, obnovily se vnitřní hlasy ve vyšší intenzitě.

V tu dobu opět navázala intenzivní spolupráci s Centrem Anabell a začala každý týden docházet na terapii. Vzhledem k tomu, že jí opět hrozila hospitalizace na psychiatrii, její motivace zbavit se nemoci byla tentokrát o něco větší. Zároveň docházela ambulantně k psychiatričce, která jí nastavila správnou medikaci, díky níž vnitřní hlasy postupně během několika měsíců utichaly.

Rodiče dostali od psychiatričky také jasné instrukce, jak svoji dceru podpořit, jak se k ní chovat, co po ní vyžadovat zejména ohledně stravování. Nakonec se dívka rozhodla, že si chce nechat pomoci. A jak sama uvádí v brožuře Případová Studie Centra Anabell, ve které je příběh Vandy rozepsán podrobněji: „Nakonec jsem se zapřela a pracovala na sobě.“ Čím lépe se Vandě dařilo stravovat, tím hlouběji a intenzivněji se mohla ponořit do terapie. Důležité pro ni bylo, že měla možnost ventilovat negativní myšlenky a bolestivé vzpomínky.

Vanda se postupem času musela učit to, co může ostatním připadat úplná banalita: že jíst je správné a důležité.  Současně s tím se musela naučit mít se ráda, mít kladný vztah ke svému tělu, a získat sebevědomí. S tím se jí postupně začala vracet i ztracená hmotnost a energie. Pomohlo i to, že se jí podařilo udělat přijímačky na její vysněnou střední školu ve zdravotnickém oboru a byla přijata ke studiu. Zlepšil se opět vztah s rodiči. Po půl roce spolupráce s Anabell se terapie zvolnila na intenzitu návštěv jednou za dva týdny a nyní Vanda navštěvuje centrum ještě preventivně. Nadále i dochází k psychiatričce a užívá medikaci, ale její stav je stabilizovaný.

Vanda si uvědomuje, že je z nejhoršího venku. Velmi nerada na období nemoci vzpomíná. Je pro ni nepříjemné se k tomu vracet, nelíbí se jí, jak vypadala. Nyní říká, že kdyby tehdy věděla, jak se to bude celé vyvíjet, snažila by se zabránit tomu, aby se u ní nemoc vůbec rozvinula. Prožití anorexie považuje samo o sobě za dost traumatizující.

Nejhorší pro ni však byl boj s hlasy ve své hlavě, v průběhu léčení se ale definitivně rozhodla, že se jich chce zbavit nadobro. Během nemoci přišla o spoustu kamarádů, sebelásku, sebejistotu i sebevědomí. To vše musela znovu najít. Dokáže ale s odstupem vidět i to, co jí nemoc dala. Během léčby se stmelila její rodina, oceňuje, že jim doma vydrželo společné stolování. Naučila samu sebe podpořit v těžkých chvílích, naučila se věřit si, a to je pro život důležité.

Vanda vidí samu sebe jako tolerantnější než jsou ostatní, a váží si toho. Vybudovala si sebelásku a dál ji v sobě prohlubuje. Svými slovy dodává: „Jsem na světě proto, abych dávala lásku.“ Naučila se sama sebe povzbudit a uvolnit si hlavu od negativních myšlenek. Je si vědoma toho, že však musí na sobě musí dál pracovat. Dneska má za sebou již první pololetí prvního ročníku střední zdravotnické školy, kde je velice spokojená. Ve třídě má hodně kamarádek a cítí se tam dobře.

Příběh Vandy naleznete také v brožuře Případová studie Centra Anabell.

Centru Anabell je součástí našeho projektu Rok pro dobro, v rámci kterého chce redakce ProŽeny.cz podpořit neziskové organizace, které si daly za cíl pomáhat druhým. Více se o nich dočtete v Rok pro dobro. 

Centrum Anabell můžete podpořit zde.

Problémy s příjmem potravy si prošla i herečka Vlastina Svátková.