Článek
Dětská znaková řeč neboli dětské znakování je forma komunikace, s jejíž pomocí se miminka a batolata, která ještě neumějí používat řeč, učí vyjadřovat své pocity a potřeby tak, aby mohla komunikovat dříve, než se naučí mluvit.
Podle řady odborníků znakování smysl má, dokonce může podporovat brzký nástup řeči, díky používání rukou a prstů k vytváření znaků může podporovat také rozvoj jemné motoriky (která je s rozvojem řeči provázaná) a také zlepšit celkovou komunikaci mezi rodičem a dítětem.
„Znakování má význam i u dětí, jež už začínají mluvit, pokud existují výrazy, o kterých mají zájem komunikovat, ale stále ještě to nedokážou pomocí slov,“ doplňuje Michaela Tilton, autorka vzdělávacích programů pro děti, lektorka kurzů pro rodiče a učitele a zakladatelka konceptu vzdělávacích center Go Kids.
Znak versus hlas
Přesto se kolem znakování rojí nejen řada otázek, ale také obav. Je skutečně potřeba a nemůže dokonce oddálit nástup řeči? Má smysl dítě učit znaky, když se doporučuje na něj od prvních dnů mluvit? Dokázány jsou přece také benefity, jež už miminkům v děloze přináší zvuk matčina hlasu, který pozná hned po porodu… Odpovědi na obavy ohledně znakování a jeho případného vlivu na opoždění vývoje řeči či čehokoliv dalšího lze jednoznačně vyvrátit.
Přes lezení k chůzi, od znakování k mluvení
Znakování bývá přirovnáváno k lezení. Stejně jako se všechny (zdravé) děti postupně naučí chodit a opustí lezení, naučí se také postupně mluvit a opustí znakování. Znakování mluvení vůbec neleze do zelí, protože když dítě učíte znakovat, používáte u toho hlas, abyste popsali slovo, které má znak opisovat.
Navíc znakování není nic nového pod sluncem, používali ho už vaši rodiče či prarodiče, dokonce jej možná používáte i vy, aniž byste si to uvědomovali: „Ukaž, jak jsi veliký/á! Jak se máš? Tak i tak, všelijak?“ Takové a podobné výrazy jsou běžnou formou láskyplné rodinné konverzace, která se snaží do vzájemné komunikace vtáhnout zatím nemluvící děťátko. Co je ovšem nové, je podoba, které se v posledních letech znakování dočkalo.
Znakování umožní víc než vyjádření potřeb
Dětské znakování v pravém slova smyslu znamená jasně definovanou a přesně strukturovanou metodu výuky znakového dětského jazyka, kterou na základě dlouhodobého vědeckého výzkumu vytvořily expertky na rozvoj dítěte. Linda Acredolo a Susan Goodwyn jsou autorkami programu Baby Signs, který je založený na výzkumem ověřeném faktu, že znakování je pro miminka a batolata přirozenou řečí rozvíjející jejich intelekt, emoce a zvídavost. Na základě výzkumů i osobních zkušeností odbornice zjistily, že ani ten nejvšímavější rodič nedokáže rozšifrovat vše, co mu nemluvící dítě touží sdělit.
Gesto a jazyk v symbióze
Podle výsledků výzkumu, na jehož základě Acredolo a Goodwyn Baby Signs vyvinuly, začínají dokonce znakující děti dříve mluvit a lépe se vyjadřují ohledně toho, jak se cítí, co chtějí a co potřebují. A má to poměrně jednoduché vysvětlení – všechny znaky, které dítě učíte, doprovázíte pohybem úst a vyslovováním toho, co znakem popisujete, dítě si tedy obojí ke znaku připojí, a když je připravené, nahradí znakový opis klasickou mluvou. Než k tomu ale dospěje, má nástroj, s jehož pomocí může komunikovat. Navíc podle pediatrů děti mezi pátým a osmým měsícem života už dobře vědí, co chtějí a potřebují, ale neumí si o to ještě říci. „Toto období mezi zájmem dítěte o komunikaci a schopností domluvit se pomocí slov dokáže znakování snadno překlenout bez toho, aby dítě nebo rodič zažívali frustraci z toho, že si nerozumí,“ uzavírá Michaela Tilton.