Článek
Kdo je skutečný optimista? I když si občas vyslechne „seš fakt naivní“, rozhodně nejde o snílka urvaného z řetězu racionality. Naopak – optimisté jsou velcí realisté. Je mezi nimi mnoho podnikatelů a OSVČ, tedy lidí, kteří jsou „sami sobě na krku“ a musejí být velmi praktičtí. Zároveň ale musejí věřit, že jsou jejich nápady a sny životaschopné a lze je převést do praxe. A k tomu se pesimista, který vidí okamžitě jen samé „ale“ a nástrahy, nikdy neodhodlá.
Psychologové někdy používají příměr, že když si optimista vsadí do loterie s milionovým jackpotem, rozhodně pak hned neběží podat výpověď v práci ani utratit veškeré úspory. Je mu jasné, že pravděpodobnost výhry je nízká. Jen si prostě užívá ten okamžik naděje, protože „co kdyby“. Když nevyhraje, nic negativního z toho nevyvozuje. Pesimista si také vsadí, ale nevýhra pro něj představuje jen další důkaz, že se mu smůla lepí na paty. A když navíc zjistí, že někdo jiný jackpot skutečně trefil, otráví ho to na řadu týdnů.
Náš taťka sýček…
„Manžel si oblíbil rčení, že se má počítat s nejhorším a doufat v nejlepší. U něj se to zvrtlo v to, že mu na ‚doufání v nejlepší‘ nezbývají kapacity,“ říká jednapadesátiletá Marcela. Naštěstí nikdy nepřestala vnímat partnerovy klady: spolehlivost, pracovitost a to, že by se pro rodinu rozkrájel. Proto nikdy nepřetavila v čin úvahy, které se jí občas honily v mladších letech hlavou: jestli má život po boku takového „bubáka“ vůbec zapotřebí.
„Pomohlo mi, když jsem poznala historii jeho rodiny, kde se díky mnoha dramatickým okolnostem a nespravedlnostem, které jim připravil minulý režim, pěstovala skepse ve velkém. Tím jsem pochopila, z čeho jeho nastavení vzešlo,“ vysvětlovala. Marcela se tedy vycvičila v tom, že manžela o krásách světa nepřesvědčovala, ale ani nenaskakovala na jeho černé vidění. „I naše dnes dospělé děti berou jeho povrčování s nadhledem. Říkáme mu ‚náš táta sýček‘. Vlastně se dost dobře doplňujeme a jsme spolu už dvacet šest let,“ uzavírá svoji zkušenost.
Věční optimisté na cestě do průšvihu
Trocha skepse a pesimismu ale není vždycky jen na škodu a v mnoha případech koriguje některé ulítlé a až nebezpečné nápady. Pesimisté nutí zbystřit a ostatní si pod jejich vlivem dávají pozor na věci, které by možná až tak neřešili. Potíž však je, že jsou psychicky nároční a vysávají energii. Co s tím? Udržovat si vedle zarytého pesimisty tu správnou hladinku životní radosti není jednoduché. Musíte se snažit vědomě a programově – a to unavuje.
Budiž vám útěchou, že ani s věčným optimistou si moc nepomůžete. Žít vedle něj je na první pohled snazší a veselejší. Jenže i tady platí, že všeho s mírou. Z permanentně pozitivní osoby se může stát bludička, která úplně vypnula výstražné radary intuice a sebe i druhé vede vesele do bažin průšvihu.
Dospělého nepředěláte
Základní psychologická poučka partnerského soužití zní: Nechtějte druhého měnit ani převychovávat! Nejde to. Jediné, co se dá dělat, je nabídnout mu svůj pohled na svět – který on ovšem nemusí přijmout. Z pesimisty slunná bytost nikdy nebude. Jde o to, že vás vnímá, a tak, jako on učí vás, učí se i on od vás. A oba tím na sobě pracujete. I když vám to může být někdy líto, snaha tahat někoho „nahoru“, když se on sám pomyslně zapírá patami do země, má své hranice. Jak všichni dobře víme, partnerské soužití je jen pro odvážné a hledání souladu je mnohem těžší než útěk.
