Začněte školní rok bez nerváků. Psycholožka radí, jak to zvládnete v klidu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Prožívání začátku školního roku je individuální, obecně je to ale v každém směru změna. Pro děti i rodiče. A každý se na změny adaptuje trochu jinak a různě dlouho. Jestliže se na věc podíváme z pohledu rodiče, pro ty, kteří s dětmi na celé prázdniny mohli vypnout a nemuseli nic moc organizovat nebo dohánět, je toho v září opravdu dost. Vstávání, svačiny, nová organizace vyzvedávání ze školy a kroužků, naučit se komunikovat přes elektronické školní systémy…

„Často jsou rodiče na začátku školního roku ve stresu, protože veškerého zařizování je opravdu hodně. A samozřejmě svůj pocit neklidu mohou přenášet i na děti, takže to v některých rodinách pěkně bouchá. Nakonec se všichni těší na režim a děti na kamarády. Pokud je prostředí školy pro děti přívětivé a škola jim celkem bez problémů jde, velmi brzy se (opět) adaptují. Ovšem děti, které se se školou už nějaký rok perou, často vědí, že jim to zase nepůjde, a opravdu se jim do školy nechce. Ty to mají těžší,“ říká Marina Šimanová, speciální pedagožka z rodinné a speciálně-pedagogické poradny Pohodová rodina.

Štěstí přeje připraveným a postupně vklouznout do režimu je pro mnoho rodin vhodnější než prudký náraz. Zamyslete se nad tím, jaký typ dítěte máte, a trochu mu přizpůsobte nastavení pravidel. Pokud je z hlediska učení vše v pořádku, stačí týden před začátkem školního roku postupně chodit dřív spát a v klidu sepsat předběžný seznam, co bude potřeba do školy obstarat.

„U dětí, které se neučí snadno, bych začala s podobným režimem minimálně 14 dní před školou. A nevyhýbala bych se už i opakování učiva, zejména u menších dětí, kde ještě nejsou základy plně zautomatizované. I bez tužky a papíru lze procvičit počty a pravidla pravopisu. A rodiče, hned se neděste, že vaše ratolest zapomněla celou násobilku. Často se jim jen nechce přemýšlet nebo vám školu nanečisto chtějí trochu znepříjemnit. Měli bychom děti učit, že mít volno je příjemné i užitečné, ale i dobrá příprava se vyplácí,“ uklidňuje Marina Šimanová.

Aby byl školní rok pohodový, potřebujete, aby s vámi dítě sdílelo nejen úspěchy a radosti, ale také nepříjemnosti. Tomu ovšem nepomůžete jen větou „Můžeš za mnou kdykoli přijít“, pokud má vaše dítě s vámi zkušenost, že mu nedokážete naslouchat a místo pochopení se dočká výčitek. Tento školní rok zkuste začít jinak. Udělejte si čas na povídání třeba při procházce, jízdě autem nebo v cukrárně.

„Cílem je dát dítěti najevo, že jste tu pro něj. Začněte třeba otázkami typu: Na co se těšíš?Čeho se bojíš? Nechte dítě si odpověď rozmyslet, neskákejte mu do řeči. Zkuste také nehodnotit, co říká, ani nevysvětlovat, že nemá pravdu. Vše, co vám říká, je jeho úhel pohledu, jeho pocity, názory. Může být nesmírně zajímavé se dozvědět, co se dítěti honí hlavou. A hlavně ukažte mu, že za vámi může kdykoli s čímkoli přijít,“ vysvětluje psycholožka Šárka Miková, autorka teorie osobnosti nazvané Teorie typů.

Pro prvňáčky je vše nové a někdy jim realitu vykreslujete možná příliš růžově nebo naopak jim těšení pokazí starší sourozenec poznámkami na adresu školy.

„Setkala jsem se i s tím, že dítě rodiče obvinilo, že mu lhali, že škola bude zábavná, a ona není. Alespoň ne pro něj. Vyplácí se věcnost - seznámit dítě s tím, co může očekávat, být pro něj oporou. A podporovat autoritu paní učitelky, že školní problémy by mělo dítě primárně řešit s ní. Pokud je jediným zdrojem řešení rodič, děti jsou málo sebevědomé a následně nešťastné kdekoli jinde než doma. Nalaďte se na obavy dětí, nebagatelizujte je. Ale neřešte je za děti, veďte je pomalu k tomu, aby věděly, jak je mají řešit samy,“ zdůrazňuje Marina Šimanová.

8 rad pro rodiče prvňáčků

U nejmenších školáků počítejte s tím, že bude trvat, než se zajedou a budou si pamatovat, co je do školy potřeba. Navíc některé děti mohou být unavené z přemíry sociálních kontaktů. „U prvňáčka určitě dobře zvažte, kolik kroužků bude mít, zejména těch, které vyžadují další sociální interakce. A hlavně, jestli bude mít v týdnu dost času na volnou hru, nestrukturovaný čas, kdy může jen tak lelkovat nebo se zabavit, čím sám chce,“ doporučuje Šárka Miková.

Jak předejít rannímu stresu, když se jedno dítě vzteká kvůli maličkostem a druhé je ve všem extrémně pomalé, takže je pro vás každodenní výprava do školy či školky doslova očistcem?

„Zvažte, jestli dítě nevzdoruje proto, že po něm pořád něco chcete a ono nemá dost možností o sobě rozhodovat. Může to být například výběr toho, co si na sebe obleče (a vy to s ním připravíte večer předem), v jakém pořadí bude dělat ranní rutinu a podobně. Naopak s pomalým dítětem se obrňte trpělivostí, protože bohužel nic jiného nepomůže. Vaše dítě není líné ani vám to nedělá schválně, jen je typ osobnosti, který tráví hodně času ve svých představách a přepínat se do reálného světa mu trvá o něco déle,“ objasňuje psycholožka Šárka Miková.

Zasněnému dítěti zkuste laskavě připomínat, co je další krok, který má udělat, aniž byste mu vyčítali, kolikrát jste mu to už říkali. Neváhejte mu také například s oblékáním trochu pomoci, třeba když ho najdete na posteli s jednou ponožkou zírajíc na stěnu. Lakonickým sdělením „Ponožky!“ riskujete, že si tu jednu sundá, místo aby si druhou obléklo. A pokud potřebuje dítě dělat ranní rutinu v pomalém tempu, vstaňte o něco dříve, abyste měli víc času.

Starší děti si denní rutinu mnohdy organizují samy. Přesto by bylo fajn si připomenout, jaká pravidla jste měli domluvená v minulém školním roce – za co byl potomek zodpovědný a s čím jste mu pomáhali. Zároveň ale zvažte, jestli už není čas, aby se dítko učilo samostatnosti a zodpovědnosti víc. Třeba si může připravovat svačinu.

„Přestože starší děti mohou být samostatnější, neznamená to, že musí samy zvládat domácí přípravu. Některé z nich sice vyžadují samostatnost a klid, zavřou se v pokojíčku a přinesou vám domácí úkol ukázat hotový nebo se přijdou nechat vyzkoušet. Jenže mnoho dětí udělá domácí přípravu za třetinu času, když je na blízku dospělý, který projevuje zájem, pomůže se zadáním úkolu nebo dává zpětnou vazbu po jednotlivých krocích,“ popisuje Šárka Miková.

Přezůvky do školy: Vyberte je správně prvňáčkovi i puberťákovi. Přečtěte si, co by měly splňovat