Článek
Vtip je v tom, částečný úvazek vůbec sehnat. Česká republika je v jejich nabídce na chvostě Evropy. Zatímco v Evropské unii takto pracuje 30 % zaměstnanců, v Česku jenom pět. Řada matek ovšem ze statistiky vypadává, protože rezignovaně volí živnosťák a snaží se překlenout období „nezaměstnatelnosti“ jako OSVČ. O těch pár, kterým se povedlo nastartovat životaschopné podnikání právě na mateřské, se pak píše všude možně a vzniká tím iluze, že rozjet podnikání s miminem a batoletem je velká pohoda. Většina matek to ovšem jen tak nějak patlá, než děti poodrostou.
Nezatloukat a mluvit pravdu
Každopádně všechno začíná pohovorem. Čistě teoreticky se zaměstnavatel na dítě narovinu zeptat nesmí. Čistě prakticky se těchto informaci z údajů v životopise dopídí stejně - jako pozná podle období, kdy uchazeč studoval, že mu je přes padesát. „Jsem zastánkyně hry s otevřenými kartami. Malé děti dlouhodobě neutajíte, stejně jako třeba těhotenství,“ říká sedmatřicetiletá Karolína Šamberková z Prahy.„Jestliže chci, aby na mě zaměstnavatel nedělal podrazy, nemůžu je dělat ani já na něj. Třeba tím, že si ve zkušebce nějak zařídím, aby o mém mateřství nikdo nevěděl, a kápnu božskou, až se smlouvou na dobu neurčitou v kapse.“
Přesně tenhle typ matek, které tají informace, to podle ní kazí všem ostatním. I jí prý všichni radili, aby u pohovorů neříkala, že má tříletého syna. „Myslím, že jsem kvůli tomu několikrát neuspěla. Ale majitel firmy, kde jsem se nakonec uchytila, mi později řekl, že mě vzal právě proto, že jsem z něj nedělala idiota.“ Výhodou této férovosti podle Karolíny je, že když syn onemocní, nemusí se kroutit jako had ani volit arogantní přístup „mám na paragraf nárok“, ale dohodne se.
Skloubit práci a péči o malé děti je pro ženy těžké, zkrácený úvazek mnoho nevyřešíFoto: BearFotos, Shutterstock.com
Jak je to s právem po mateřské
A když otěhotníte? Kamarádka Jindra ve firmě pracovala už před narozením první dcery. Zaměstnavatel jí musel místo držet. Stejně si ale u druhorozeného syna rodičovskou zkrátila a nastoupila na půl úvazku. „Sice se mi od něj vůbec nechtělo, ale o flek jsem se bála,“ přiznává otevřeně. „Viděla jsem, jak je to se záskoky.
Náhradnice se snaží být lepší než původní zaměstnankyně s vidinou, že se tak dostanou na její místo. Už se to takhle i jedné podařilo, zvlášť když kolegyně po návratu měla dítě věčně nemocné,“ povzdychla si. Teorie, že firma se nemůže nikoho jen tak zbavit, je jedna věc. Vyštípat a dohnat někoho k odchodu dusnem a nepříjemným dáváním najevo, že jste pořád doma, je věc druhá, a jde to celkem snadno.
Práce v rodinné nebo malé firmě
Matky s malými dětmi to nemají v práci vůbec lehké. Už tak se na vás ve školce nebo v družině koukají jako na špatnou matku, která si neumí správně poskládat priority, když se zpoceně dořítíte pro dítě jako poslední. Dokonce i se zkráceným úvazkem máte při vyzvedávání dětí ze školky co dělat.
Firma, ve které pracuje moje kamarádka Jindra, je malá a rodinná. Podle jejích vlastních zkušeností a toho, co vyslechla od maminek ve školce, jsou menší firmy k maminkám leckdy vstřícnější. Jenomže „přátelská atmosféra“ je vykoupená nízkým platem i za celý úvazek. Ten částečný je pak už opravdu jen z rodu „lepší než drátem do oka“ a aby matka doma profesně nezakrňovala a „přišla mezi lidi“. Navíc čím je firma menší, tím víc se kumulují pozice. Takže ano, sice vystřelíte v půl třetí, ale do té doby se nezastavíte.
