Článek
Během těhotenství a v období po porodu neprochází velkými změnami jen tělo, zásadně se promění také mozek a myšlení ženy. Vědecké výzkumy ukazují, že hormonální a biologické změny připravují matky nejen na péči o dítě a jeho ochranu, ale i na to, aby lépe zvládaly emocionální a psychické výzvy spojené s mateřstvím. Mateřský mozek se přizpůsobuje situaci a posiluje schopnosti, jako jsou empatie, bdělost a schopnost zvládat únavu a stres, zatímco jiné oblasti mozku procházejí naopak určitým útlumem, aby umožnily hlubší zaměření na aktuální mateřské povinnosti.
Úbytek šedé kůry neznamená hloupnutí
V odborném časopise Nature Neuroscience byly zveřejněny výsledky letošní studie, vedené Emily Jacobs z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře, která nabídla zcela nový pohled na neurobiologické změny, jež probíhají v mozku matek během těhotenství. Této výzkumné práce se zúčastnila jen jedna žena, Elizabeth Chrastil, u níž byl sledován její mozek pomocí magnetické rezonance od okamžiku před otěhotněním až do dvou let po porodu.
Ukázalo se, že během těhotenství došlo k výrazným změnám v objemu šedé kůry, tloušťce kůry, mikrostruktuře bílé hmoty a objemu komor v mozku. Změny probíhaly souběžně s hormonálními výkyvy, které nastávaly během těhotenství. Zjistilo se, že více než 80 % oblastí mozku vykazovalo snížení objemu šedé hmoty, což se obvykle spojuje s procesem zpracování informací a kognitivních funkcí.
Nicméně vědci naznačují, že tato redukce může odrážet „velmi jemné naladění“ neuronových okruhů, což je adaptivní proces, který pomáhá mozku maximálně se přizpůsobit všem novým potřebám mateřské role.
Mozek říká: Ochrana dítěte na prvním místě
Mozek se skládá z miliard nervových buněk (neuronů). Prostory a spoje mezi těmito buňkami se nazývají synapse. Z jedné synapse do druhé jsou přenášeny nervové impulzy, což usnadňují chemické látky zvané neurotransmitery (například dopamin a serotonin). Přenášení nervových impulzů z jedné synapse do druhé tvoří základ fungování lidského mozku. Neuroplasticita je schopnost mozku vytvářet a reorganizovat tato synaptická spojení v průběhu života.
Neuroplasticita je obzvláště důležitá v pubertě, kdy zvýšená hladina hormonů způsobuje strukturální změny mozku, v těhotenství a po porodu jsou pak tyto změny ještě výraznější. Mohou souviset také s tzv. synaptickým prořezáváním, což je proces, kdy mozek v podstatě odřízne funkce různých oblastí, které již nepotřebuje, aby se mohl zaměřit na oblasti, jež jsou pro něj aktuálně potřebnější a důležitější. Tento proces usnadňuje vytváření nových spojení a pomáhá osvojit si nové dovednosti, jako naučit se pečovat o kojence.
Ženský mozek se již během těhotenství částečně „přepne“, aby byl schopen rychle rozpoznat hrozby a nebezpečí Foto: StoryTime Studio, Shutterstock.com
Nikdo není vnímavější k emocím i hrozbám než máma
V případě i jen potenciálního ohrožení se z mámy stává divoká lvice a zuřivá bojovnice. I za toto nastavení „může“ mozek, který se již v průběhu těhotenství částečně „přepne“, aby byl schopen rychle rozpoznat hrozbu a nebezpečí, vytváří nové spoje, žena se stává mnohem ostražitější a vnímavější.
Amygdala je část mozku, která hraje důležitou roli v rozpoznávání a regulaci emocí, zejména těch, jež souvisejí s reakcemi na stres, strach a ohrožení. Pomáhá rychle posoudit situace a rozhodnout, zda jsou bezpečné, nebo nebezpečné, ovlivňuje paměť i emocionální reakce, podílí se významně na vnímání emocí ostatních lidí, například na čtení výrazu tváře, tónu hlasu nebo řeči těla. A u maminek má podstatný vliv na vytváření mateřského pouta. Zvýšená aktivita amygdaly pomáhá být senzitivnější vůči potřebám děťátka.
Velký pomocník oxytocin
K tomu všemu významně pomáhá rovněž hormon oxytocin, který se uvolňuje v těle maminek již při porodu, ale i po něm, při každém kontaktu s miminkem (při mazlení, kojení, doteku, ale třeba i jako reakce na pláč dítěte) a pomáhá matce rychleji se naučit nové vzorce chování a snižuje úzkost, což umožňuje reagovat na situace klidněji.
Oxytocin, nazývaný také jako „hormon lásky“, zvyšuje citovou vazbu mezi maminkou a dítětem, podporuje empatii a dodává schopnost rozpoznávat i ty nejniternější emoce a potřeby dítěte. Proto například jen maminka obvykle pozná, kdy děťátko pláče z hladu, únavy nebo má plnou plenku. Maminky velmi rychle a silně reagují na veškeré podněty ze strany kojence, ať už je to výraz obličeje, pláč či změna chování, zvýšením mozkové aktivity, která řídí empatii a spouští reflex rychlé reakce na potenciálně nebezpečné situace.
