Článek
Seděly jsme ve vyhřátém bytě, venku 34 stupňů, obě vyřízené, a ona mi říká: „On je to vážně jinej stav. Najednou je totiž všechno úplně vzhůru nohama. Mozek si vzal dovolenou a tělo stávkuje. Jak mám zvládnout ty poslední týdny v práci, když se ani nedokážu soustředit? Jak si mám odpočinout, když nemůžu spát? Jak si to mám sakra užít, když mi v hlavě běží, co všechno mám ještě zařídit?“
Chtěla jsem jí říct: „Počkej, až porodíš, to teprve všechno začíná! Jestli sis myslela, že teď to máš složitý, tak absolutně nevíš, do čeho jdeš! Jestli si teď myslíš, že máš napuchlý nohy, tak pár hodin po porodu ti otečou tak, že ti klády v lese oproti nim přijdou jak párátka. A kojení, to je kapitola sama pro sebe, emoce jak na horské dráze, a ta nekonečná únava, uf… však počkej!“.
A pak jsem si uvědomila, že tyhle nevyžádané poznámky od svých známých slýchám často:
„Máš teprve první dítě, to máš jako dovolenou, však počkej, až budeš mít druhé. Jedno dítě, žádné dítě!“
„Už sedí? Počkej, až začne chodit!“
„Počkej, až bude mluvit, to už nezmlkne!“
„Tobě ještě spí přes den? Ani nevíš, jak se máš, však počkej, až přestane!“
„Ty myslíš, že ti teď odmlouvá? Počkej na období vzdoru, to si užiješ!“
Skoro pokaždé je doprovází takový ten „moc-dobře-to-znám smích“ a já jen koukám kamsi do blba a říkám: „Jo, uvidíme.“
A tak jsem tu poznámku spolkla, zkusila si sama sebe představit ve stejné situaci před dvěma lety a místo toho se svou kamarádkou souhlasila. Ano, není to jednoduché. Člověk si to prostě všechno představuje růžověji. Je to jako reklama na skvělou dovolenou. Například u moře. Sníte o tom, jaké to bude, jak si odpočinete… wow! A pak tam jedete. Ano, výhled na moře je nádherný, ale spletli vám rezervaci a vy máte ten do dvora nad nočním klubem. Apartmán je sice krásný, ale uklízečka asi neměla čas a umyla jen koupelnu. Večeře při západu slunce je dokonalá, dítě spí, ale manžel musí řešit pracovní hovory. A když se vrátíte domů, přátelé vás zastavují se slovy: „Krásné fotky, to jste si museli parádně užít!“. Děkujeme, ano i ne.
Není to černobílé. Ostatně jako všechno. I mateřství. Každá fáze má své. Tak je nechejme prožít sebe i ostatní takové, jaké jsou přesně v tu chvíli, autentické.
