Článek
Maminka si vždycky jen povzdechne, jaká to byla hrůza, že jsem k ní od sestřičky ani nechtěla, když si pro mě přišla. Já mám asi podvědomě takový stres z nemocnic, že z porodnice jsem odešla na reverz a na návštěvu tam chodím jen s největším sebezapřením.
Nikdo mě přitom nemůže obvinit, že bych lékaře neobdivovala a že bych jim nevěřila. I proto tolik let píšu o medicíně. Jen už prostě vím, že mnozí z nich trpí božským syndromem a vedle naplňování svého údělu zachraňovat lidské životy si myslí, že nám do nich můžou nekonečně kecat. A mnohé zdravotní sestry jsou ve vyžadování nesmyslných pravidel ještě dokonalejší.
Gynekologové si čas od času postěžují, že ženy si chtějí rozhodovat o tom, jak budou rodit. A na dětských odděleních nemocnic zase vykřikují, že se jim tam rodiče pletou. A že některé maminky jsou tak neústupné, že dokonce vyžadují, aby mohly se svým nemocným dítětem být celých 24 hodin.
Být tady můžete, ale spát ne
Přesně tohle přání měla i Tereza Salte, spisovatelka a matka, kterou na Instagramu sleduje téměř 100 tisíc lidí. Pobyt u lůžka svého rok a půlletého syna s vážným onkologických onemocněním si musela prosadit, i když české právo pobyt s dítětem po celých 24 hodin garantuje. V praxi to ale znamená, že vám to budou vymlouvat a hlavně že velice často budete muset u lůžka svého dítěte sedět. Přitom je zajímavé, že zkušenosti z některých nemocnic nebo i oddělení ukazují, že jsou na takové případy zařízené a rodičům nabídnou třeba rozkládací lůžko.
Terezu Salte zdravotnický personál přesvědčoval, že na oddělení JIP to nejde, radili jí, aby šla na ubytovnu a v případě potřeby přišla. Jenže opusťte kojence ležícího v posteli s mřížemi. A tak ji u lůžka, i když se jim to nelíbilo, nechali. Sedět na židli. Když už padala únavou, lehla si na ručník pod synovu postel. Není divu, že se pak při přesunu na jiné oddělení rozplakala, když ji nechali spát v posteli.
Vlivná influencerka požádala rodiče o další zkušenosti. Když jsem je četla, brečela jsem tak nahlas, že se mě manžel přišel zeptat, jestli někdo neumřel.
Maminka, která si půjčila dětskou deku, aby si na chvíli mohla lehnout pod postel, dostala vynadáno a musela slíbit, že deku vypere.
Maminka, která si na chvíli odběhla pro věci a našla dítě svázané v kazajce.
Maminka, která si nesměla vybalit karimatku a spacák a musela několik nocí sedět na židli.
Maminka, která musela nechat samotné dvoudenní miminko.
Maminka, která neměla sílu bojovat se sestřičkami a nechala syna samotného v nemocnici 10 dní a on má dodnes problémy se spánkem a ona nekonečné výčitky.
Maminka, které vyhrožovali, že když si dá na zem matraci, zavolají na ni policii.
Kdo to vyřeší?
Sama jsem se ptala, proč se zase musel objevit někdo slavný, aby se tohle citlivé téma dostalo mezi lidi, mluvilo se o něm v médiích a případně se i něco změnilo. A pak jsem si vzpomněla na svůj příběh. Někdy jsou naše životní zkušenosti tak nepříjemné, že se k nim už nechceme vracet a z hrůzostrašného pobytu nakonec přece jen zůstane hlavně vděk za to, že vaše dítě přežilo.
Doktoři, co na jejich znalostech a přesné ruce závisí životy, nemají řešit, kde spí maminka. Má to ale řešit vedení nemocnice nebo pojišťovna. Ti spravují peníze, které za pojištění platíme.
Držíme Tereze Salte pěsti, ať se její syn uzdraví a ať neztratí sílu bojovat za všechny rodiče, aby už žádný z nich nemusel spát na ručníku.
My v redakci slibujeme, že se tomuto tématu budeme rozhodně věnovat i dále.
Máte nějakou zkušenost s tím, jak se k vám choval personál v nemocnici, když jste chtěli zůstat u lůžka svého nemocného dítěte, napište nám. Budeme rádi i za pozitivní příklady, které ukazují, že to jde. Pište na: marketa.grosmanova@firma.seznam.cz.
