Syndrom prázdného hnízda. Jak na odchod dětí, aby nebolel? Připravte si bucket list a konečně žijte!

Jejich pokoj je prázdný, lednička naopak plná. Byt zůstává uklizený a všude je ticho. Děti dospěly a opustily domov. Být rodičem je důležitou součástí identity. A když děti odcházejí, může se rodič cítit ztracený: mění se totiž jeho role. Je na potomky hrdý, ale na druhou stranu pociťuje smutek a samotu, jako by mu najednou unikal smysl života. Jak s procesem separace naložit a jak si zařídit život, aby se vás syndrom prázdného hnízda dotkl co nejméně?

Děti dospěly a odešly z domova. A rodičům se mění život. Někdo to uvítá s radostí a oddychne si, ale jiný se může potýkat s velkým smutkem. Jak se projevuje syndrom prázdného hnízda? „Provází ho ztráta smyslu života, pocit prázdnoty, depresivní ladění. Od obyčejného smutku ho odlišuje především délka stesku – delší než šest týdnů. Můžete se potýkat i s narušením spánku a běžného fungování – v práci a třeba i v péči o sebe a o domácnost,“ objasňuje psycholožka Veronika Pavlisková z on-line poradny Mojra.

Dlouho jste byli především rodiče a teď máte pocit, jako by vás kus chyběl. Novou životní fázi přijměte s otevřenou myslí. Vztahová koučka Jana Řehulková radí hledat nové výzvy a zážitky, které vám pomohou vyplnit prázdné místo a prožít tuto životní fázi plnohodnotně a šťastně.

Jak na to? Vraťte se k sobě samým, k vašemu partnerství. Rodinná mediátorka a poradkyně Kateřina Sodomková doporučuje sednout si s partnerem a říct si, co všechno můžete dělat spolu, co vás baví a na co jste kvůli dětem neměli čas.

Co s tím, aby vás prázdnota bez dětí neničila? Pokud nemáte v plánu otevřít si mamahotel, tušíte (a doufáte), že se ratolesti jednoho dne osamostatní. A ideální je připravovat se předem. Nežijte jen život dětí! Veronika Pavlisková doporučuje mít po celou dobu, kdy potomky vychováváte, koníčky a pečovat o vztah s partnerem. Jinak totiž pak musíte budovat životní hodnoty poměrně od začátku, varuje terapeut Michal Šefc z on-line psychoterapeutické platformy Hedepy.

Podle odborníka je vhodný také přechodový rituál. „Pomáhá oddělit jednotlivé etapy života a jejich životní styly. Někdo nás opouští, ale neumírá. Máme možnost říct si, jak nám spolu bylo, co si navzájem přejeme a co budeme dělat v další životní etapě,“ radí Michal Šefc.

Chcete konkrétní tipy? Jana Řehulková z praxe ví, co funguje: užívejte si výlety, zkuste energii a čas věnovat vlastnímu podnikání nebo se přihlaste do dobrovolnického programu, najděte si zajímavé kurzy, renovujte bydlení…

Změna rodinného uspořádání je obtížná i pro potomky – čeká je krok do neznáma. A na rodičích je jim novou životní etapu ulehčit. Psycholožka Veronika Pavlisková radí odmala je zapojovat do péče o domácnost, učit je hospodařit s penězi, mít vztah založený na důvěře a vychovávat je k samostatnosti a odpovědnosti. Děti, které byly zvyklé, že za ně vše řešili rodiče, snášejí odloučení hůř!

Aby se děti ze závislosti přesunuly k soběstačnosti, potřebují mimo jiné informace. Mluvte o vizích i plánech a o tom, co obnáší vlastní bydlení. „Je dobré nabízet vaše postupy, jak nakupovat, prát, vydělávat. A potomci si vyberou, co si z toho vezmou pro sebe. Odchod jim nejvíc usnadní vaše důvěra, že všechno zvládnou, a to včetně potenciálních obtíží,“ nabádá Michal Šefc.

S dospělými dětmi nepřerušujte kontakt, ale nepleťte se jim do života!