Pravda, kterou přizná málokdo: Většina matek a otců zvýhodňuje jedno ze svých dětí. Děláte to také?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Sophiina volba. Název známého románu Williama Styrona se vžil jako popis situace, kdy jste postaveni před naprosto nemožné rozhodování. Hrdinka knihy je pod tíhou neblahých okolností nucena si vybrat, které ze svých dětí si ponechá u sebe a kterého se vzdá… Představa, z níž každého rodiče mrazí. Ovšem i v méně vyhrocených situacích hrají rodičovské preference svou roli a bylo by alibistické tvrdit, že neexistují.

Ačkoli si většina rodičů přeje přistupovat ke svým dětem stejně, praxe je docela jiná. Britská studie odhalila, že téměř 74 procent matek a 70 procent otců do určité míry zvýhodňuje jedno ze svých dětí a celkově je má raději. Vědci z Univerzity Brighama Younga zjistili, že pořadí narození i osobnost dítěte mají velký vliv na to, jak rodiče svého potomka vnímají.

Studie publikovaná v časopise Psychological Bulletin šla ještě dál a prokázala, že nejčastěji jsou preferované nejstarší děti, především dcery. Důležitá je ale také povaha dítěte, ty s milou přátelskou náturou to mají u rodičů také častěji lepší. Průzkum provedený na 19 469 účastnících tak zcela postavil na hlavu často tradované tvrzení, že rodiče mívají nejvíce v oblibě nejmladší děti. Dle vědců je to právě naopak, roli ale hrají i osobností rysy. Děti, které nám jsou podobné, ať už fyzicky či povahou, máme automaticky raději, nebo jim alespoň snadněji odpouštíme a promíjíme.

Autoři studie na základě těchto výsledků nabádají rodiče, aby si na podobné vzorce chování dávali větší pozor. „Naším cílem není, aby se cítili provinile. Jen bychom si přáli, aby rodiče tento výzkum brali jako připomínku, jak a kde se mohou v přístupu ke svým dětem zlepšit,“ uvedl jeden z výzkumníků, profesor Alex Jensen.

„Pocit, že váš rodič miluje víc sestru či bratra, může způsobit hluboké vnitřní zranění, které ovlivňuje sebevědomí a vztahy do budoucna,“ upozorňuje Zuzana Steigerwaldová, psychoterapeutka působící na platformě Hedepy. „Dítě se učí vnímat svou hodnotu skrze reakce rodičů, a pokud opakovaně zažívá, že je méně viděno či oceňováno, může si tuto zkušenost přenést i do dospělosti – v podobě pochybností o vlastní důležitosti či hledání uznání u druhých,“ dodává Steigerwaldová.

A upozorňuje, že každý rodič by si měl být vědom, že i nechtěné upřednostňování jednoho z dětí může mít dalekosáhlý vliv. „Nemusí jít o vědomá velká gesta, stačí drobné signály – častější pochvala, větší důvěra, nenápadná podpora,“ vyjmenovává psychoterapeutka i malé rodičovské prohřešky, které mohou napáchat velkou škodu.

Pokud si pocit křivdy, že vás rodiče měli méně rádi než vašeho sourozence, nesete i do dospělosti, není dobré nechávat to být. Raději s těmito negativními pocity aktivně pracujte. „Prvním krokem je uvědomit si, že láska rodičů není měřitelná matematická veličina – lidé se propojují jinak a vztahy mají svou dynamiku,“ říká Zuzana Steigerwaldová. A dodává, že dítě (nebo dospělý, který si v sobě tyto pocity nese) potřebuje prostor pro vyjádření. Mluvit o své frustraci, aniž by ji potlačovalo nebo znevažovalo. „Zároveň pomáhá najít vlastní hodnotu mimo rodinný systém – v přátelství, vlastních úspěších, v sebepřijetí,“ připomíná odbornice.

Čtrnáctinásobný otec Elon Musk: Průvodce jeho podivným rodinným životem, který se nejspíš dědí…