Článek
Zpráva z minulého týdně, nad kterou ledaskdo mávne rukou, protože ty slepice ve školství si stejně moc přidat nezaslouží. Mají dva měsíce prázdnin a nejpozději ve dvě odpoledne jsou doma.
Jenže! Situace ve školství je ale už mnoho let více než kritická a názory těch, co jim dochází, jak moc tím ničíme naše děti, zase nikoho nezajímají.
Za 30 let se nic nezměnilo
Paní učitelka dala Marušce pohlavek. Pan učitel říkal, že jsem nejhorší žákyně, co kdy učil. Znáte tyhle věty? Nejsou staré 30 let, ale jsou z loňského roku. Také jste je od svých dětí slyšeli? A připadá vám normální, že v době, kdy hájíme i právo psů očůrávat patníky, necháme doslova týrat své děti?
Během pandemie jsme měli příležitost nahlédnout do vyučovacích strategií českých učitelů tak, jak se nám už nikdy nepovede. První rok jsme museli poslouchat paní učitelky, co se teprve začaly učit na počítacích, protože doposud to nepotřebovaly, a tak prostě 30 let své znalosti v nejmenším neupdatovaly.
Zaznamenali jsme učitele, co roky pomlouvali YouTube, nikdy se na něj ale nepodívali, a v pandemii si zjednodušovali život tím, že dětem posílal odkazy na zcela neužitečná videa. Z YouTube…
Slyšeli jsme, jak špatné přízvuky mají učitelky angličtiny, i pochopili, že pan němčinář v Německu pobyl maximálně na nákupech v Drážďanech.
Chvíli jsme se rozčilovali, chvíli si pobrečeli, přemýšleli nad tím, že zruinujeme rodinný rozpočet a pošleme dítě do soukromé školy, jenže ono si to zase sedlo, děti už aspoň mohly opět sedět v lavicích a učitelům se přidaly peníze… A někteří naivní jedinci jako já dokonce začali věřit tomu, že s lepšími platy se konečně situace začne zlepšovat.
Boží Božena Němcová
První zázrak, který se mi zjevil, byla mladá učitelka, která nejenže znala chytré učební aplikace, věděla, kdo je Tereza Salte, Jirka Král i Kovy, ale dokonce dokázala dětem odpovídat na zprávy na Whatsappu.
Úplně jsem se zasnila a představila si, jak do školství přijdou tak šikovní a nevyhořelí mladí lidé jako moje neteř, co zrovna dostudovala učitelství na Matfyzu. Těšila jsem se, jak budou krásně naivní, že si budou dělat zajímavé přípravy na hodiny, dělat šílené pokusy, číst si knížky o psychologii a ukazovat dětem, co se můžou naučit na Tiktoku.
Vzpomínala jsem na ty chvíle, kdy jsme při studiu bohemistiky přemýšleli nad tím, jak svým studentům jednou budeme nadšeně vykládat o Boženě Němcové a věřit tomu, že si přečtou nejen Malostranské povídky od Nerudy, ale že je třeba nadchnu i pro moji oblíbenou Karolínu Světlou. Jenže pak přišla realita v podobě nástupních platů pedagogů z konce tisíciletí a z našich ročníků se básnit o obrozencích vydala do škol jen naprostá menšina.
Co je priorita?
Nízké platy, malá prestiž a také neustálý boj s těmi, co to dělají po desetiletí a hlavně nechtějí nic měnit a nic nového se učit, je důvod, proč mladí učitelé do školy vůbec nepřijdou nebo tam nevydrží. Statistiky hovoří jasně: Největší počet učitelů tuzemských středních škol se nachází ve věkovém rozmezí 51 až 60 let. A to je, řekněme si, dost!
Nic proti seniorům, určitě je dobře, aby lidi se zkušenostmi tvořili část pedagogického sboru. Také mi není dvacet ani třicet, ale o to víc vím, jak moc je zajímavé se od mladých lidí učit, nechat se jimi inspirovat, naladit se na jejich energii, podlehnout zase té naivitě, že se něco dá změnit nebo prostě jen dělat jinak.
Další vláda ale zase řekla, že školství její priorita jednoznačně není. Děti nejsou prioritou žádné z vlád, které si já pamatuju. Děti prostě bývají prioritou žen, a to není zrovna skupina, která by v našem státě měla velké slovo. A tak moje neteř šla učit na soukromou školu.
Autorka je členka naší redakce a také spoluautorka pořadu Kokoti na neděli, který upozorňuje na nekonečné nespravedlnosti vůči ženám
