Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Mezi dvacítkou a třicítkou to bylo fajn,“ hodnotí toto období dnes čtyřicetiletá Karolína Chaloupecká. „Člověk už není tele jako v osmnácti. Navíc se na vás všichni muži usmívají, protože jste mladá, a vy si mezi nimi můžete vybírat.“ Za nevýhodu považuje, že si trumfy, které tento věk dává, žena často uvědomí až později. Místo aby si své mládí užívala, trápí ji nesmyslné mindráky a příliš prožívá kritiku okolí. Podle psycholožky Aleny Plškové hraje roli v tom, jak si užíváme mládí, i to, jaká „traumata“ si přinášíme do dospělosti ze své původní rodiny. Pokud větší, začíná se s nimi mladá žena učit pracovat teprve teď.
Ageismus postihuje seniory i juniory
Netradiční pohled na sladkých dvacet až třicet let vnáší socioložka Lucie Vidovičová, která se věnuje dlouhodobě ageismu, tedy předsudkům kvůli věku. Většinou je spojován se seniory, ale může se týkat i mladých. „Když se zeptáme lidí od 18 do 80 let, jestli zažili věkovou diskriminaci, třeba na pracovním trhu, je ta křivka hodně vysoká do třiceti. Pak klesá a od padesáti zase stoupá. Vždy je přitom vyšší u žen,“ vysvětluje. Projevuje se to třeba v tom, že v minulosti banky nerady půjčovaly peníze lidem po padesátce. Teď už tuto neochotu zažívají častěji junioři. „V zásadě se ale podceňování starší a mladší generace v mnoha bodech shoduje,“ uzavírá Lucie Vidovičová.
Ženy mezi třicítkou a čtyřicítkou
Třicítka je mezník, kdy se ženám některé věci přestávají tolerovat. Například končí míra pochopení společnosti k single životu, i když s peklem, jež prožívaly nezadané třicátnice ještě před třiceti lety, se to nedá srovnávat. Část žen v tomto období investuje spoustu energie do hledání partnerů, a proto toto období vnímá spíše jako nepříjemné. Druhá skupina, ta s partnery, si ve třiceti (navzdory zbožným přáním lékařů) teprve pořizuje první dítě.
Zaměstnané matky cítí stejný stres jako pilot bojového letadla.
Čeká je divoká jízda při hledání školek, zaměstnání, kde budou akceptovat potřeby mateřství, a kolotoč hlídání. „V médiích sice stále ještě čteme o ženách s velkými kariérami, které je zvládly i s rodinou, ale teror superžen je už naštěstí za zenitem,“ upozorňuje psycholožka.
Ženy si chtějí užít práci i mateřství
Podle různých průzkumů totiž vyšlo najevo, že většina matek nic takzvaně ohromujícího ani velkou kariéru v době, kdy jsou děti malé, dělat nechce. „Upřednostňují práci, která se dá sloučit s mateřstvím, aspoň trochu je baví (i tuhle složku kvůli rodině ovšem velmi často obětují), a hlavně zaměstnavatele, jenž jim to mateřství nevyčítá,“ říká odbornice.
V období, kdy jsou děti malé, prožíváme spoustu emocí a radostných zážitků, ale i strachu a únavy. Z jednoho amerického průzkumu vyplynulo, že zaměstnaná matka prožívá stejnou míru stresu jako pilot bojového letadla. „Pro éru třicet až čtyřicet let je navíc typické, že ji rodiče hodnotí jako nejkrásnější až teprve zpětně, když děti odrostou a z nich spadne ten obrovský nápor,“ dodává psycholožka.
Padesátka na krku
Zkoumání pocitů spokojenosti a nespokojenosti lidí různých věkových kategorií se roky věnuje britský profesor ekonomie David Blanchflower. „Nejnespokojenější začínáme být v období kolem čtyřicet sedmi let a to trvá přibližně do padesátky nebo i pár let po ní,“ upozorňuje vědec. Pak ale začne křivka pocitu štěstí a spokojenosti se životem zase růst.
Nicméně blížící se padesátka je bilanční etapa. Většina má za sebou víc než půlku života a ženám, které nemají dítě, protože to z nějakých důvodů nestihly (nenašly vhodného partnera nebo příliš dlouho čekaly, až už to nešlo), se definitivně zabouchly dveře k mateřství.
Sendvičová generace
V tomto období se mezi pocity jednotlivých žen rozevírají nůžky také z dalšího důvodu. V jiné situaci jsou ty, kterým se osamostatnily děti, mají vysoký plat a čas si užívat života, aniž by se ještě musely starat o nemohoucí rodiče. Ve zcela jiné situaci jsou ženy, které například přišly o práci a při hledání nové narážejí na (nepřiznanou) věkovou bariéru. Ty, jež měly děti později, je navíc musí stále ještě saturovat na studiích a do toho mají třeba nemocné rodiče, o které se musí postarat, cítí tedy tlak ze dvou stran (odtud termín sendvičová generace).
Nejlepší věk má zkrátka každá žena jindy. Proto je třeba užívat si život tady a teď. Nikdy totiž nevíte, jestli to není ten nejkrásnější čas, který vás kdy potká.