Toxický rodič vás poznamená na celý život! Nastavit pevné hranice nebo přerušit kontakt není snadné

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rodiče občas štvou každého, to je normální. Starají se, „o co nemají“, dávají nevyžádané rady a nezřídka i manipulují. Ale většinou to dělají s dobrým úmyslem, a když s nimi v klidu promluvíte a řeknete jim, že se vám určité věci nelíbí, dost možná se na chvíli naštvou, ale poučí se. To se o toxických rodičích říct nedá. Máte je ve své blízkosti, nebo se k nim řadíte vy sami?

Nejprve je nutné uvést tento pojem na pravou míru. „Toxický rodič je ten, který není schopen uspokojit emocionální potřeby dítěte. Neplní svou roli, je dysfunkční, surový, psychicky a někdy i fyzicky násilnický. Nestará se o rozvoj dítěte, staví se vůči němu do role všemocného člověka a ničí jeho sebeúctu,“ popisuje francouzská životní koučka Julie Arcoulin v knize Jak přežít toxické rodiče, která nedávno vyšla česky v nakladatelství Esence. Pokud dítě v takovém prostředí vyrůstá, nese si větší či menší následky do dospělého života a hrozí, že bude tento vzorec rodičovského chování opakovat.

Toxické chování nemusí být na první pohled patrné, většinou se neprojevuje viditelnými modřinami. O to horší ale mohou být psychické následky, které se naplno objevují až v dospělosti a nezmizí tak rychle, jako se zahojí rozbité koleno. Jak takhle poznamenaného člověka poznat? Děti toxických rodičů většinou neprojevují emoce, působí necitelně, bagatelizují všechny svoje problémy, mohou trpět syndromem podvodníka, hledají bezpodmínečnou lásku, mají nízkou sebeúctu a strach z opuštění a chtějí se všem za každou cenu zavděčit.

Všechny škody, kterých se na vás rodiče dopustili, se napravit nedají. Minulost změnit nelze. Nicméně se toho dá udělat hodně pro lepší žití a prožívání – a také proto, abyste vy sami byli lepšími rodiči pro svoje potomky. Když se totiž situace neřeší, pravděpodobně se budou toxické vzorce přenášet dál z generace na generaci.

„Je nutné projít několika fázemi: některé věci oplakat, zbavit se různých přesvědčení, zpřetrhat pouta a nalézt lásku sami k sobě,“ radí autorka v knize. Je bolestné vyrovnat se s tím, že vás rodiče neměli tak rádi, jak byste potřebovali, a že se deficit lásky a péče z dětství už nedá úplně dohnat. Ale jen tak je možné začít něco měnit – na vztahu k sobě, k rodičům i ke svým dětem.

Je to běh na dlouhou trať, proto je vhodné vyhledat odborníka – psychoterapeuta nebo psychologa, který vám s tím pomůže. Stejně jako s uvědoměním, že rodiče nemůžete změnit a že to není vaše vina. A pak jim buď nastavíte pevné hranice, nebo s nimi přestanete komunikovat bez pocitů viny.

Povrchním pohledem se může zdát, že všichni rodiče jsou svým způsobem toxičtí. To rozhodně není pravda! „Pro zdravého rodiče jsou potřeby dítěte prioritou, dokáže sám sebe zpochybnit, dítě bezpodmínečně milovat, být mu oporou, aniž by za to cokoli očekával, dokáže dítě podpořit, chránit, ocenit a současně mu nastavit hranice a pravidla,“ je popsáno v knize. I dobrý rodič má dovoleno chybovat, jak by také ne! Důležité je si selhání uvědomit a případně se dokázat omluvit.

>>>Jak vyjadřujete náklonnost a lásku? Za chováním ve vztazích stojí prožitky z dětství