Tchyně nemá ráda moje děti. Jsou už dospělé, ale trápí je to. Máme se s ní přestat stýkat?

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den. Žiji ve spokojeném manželství již více než 20 let. Má tchyně mě s velkým nadšením do rodiny nepřivítala. Představovala si pro svého syna někoho s titulem před jménem, i když ona sama má také jenom maturitu. Naše občasné spory jsem ale vždy po čase hodila za hlavu. Vše se ale změnilo s příchodem vnoučat. Zpočátku se o ně zajímala, navštěvovala nás a vypadalo to, že snad bude alespoň dobrou babičkou. Jenže pak otěhotněla švagrová. Děti švagrové bývaly často nemocné a tchyně se o ně neustále starala. Začala mezi dětmi dělat rozdíly, čehož si moje dcery samozřejmě všimly. Nic mi ale neřekly, až po jednom společně stráveném prázdninovém týdnu jsem si domů přivezla dvě trosky. Bylo jim asi 8 a 11 let. Lezly z nich ty drobné nespravedlnosti a já jsem došla k závěru, že už je ke tchyni nikdy nedám. Zůstaly zachovány jen sporadické návštěvy a oslavy narozenin. Jenže na těch posledních zase došlo k viditelnému upřednostnění dětí mé švagrové. Dcery jsou už dospělé, ale já vím, že je to trápí. Nevím, jak se tedy zachovat. Už s ní nikdy nepromluvit? Prosím, poraďte, jakou pozici mám zaujmout? Budou další oslavy, na kterých se budeme společně potkávat, jak se k ní mám chovat? Předem děkuji za odpověď, Daniela.

Milá Danielo,

svoji odpověď na váš strhující dotaz zahájím slovy autora slavného románu „Lstí a klamem povedeš svůj boj“. Je sice ze špionážního prostředí, ale jeho poselství velmi trefně napovídá řešení vašeho dilematu.

Nejprve však krátké shrnutí, abych se ujistil, že jsem vše správně pochopil. Vaše dospělé dcery před x lety zažily drobné nespravedlnosti a zhroutily se z toho (prázdninové trosky). Vy sice nevíte, jaký ke svojí babičce mají vztah, ale „víte“, že je upozaďování jejich příbuznou trápí. A dnes, po letech, dochází na rodinné oslavě opět k „viditelnému upřednostňování“ dětí z jiného vrhu.

Netrapte se, stejně s tím nic nenaděláte, a zkuste to vzít prakticky. Představujte si, že budou vaše dcery jednou po babičce dědit. Nebo také ne. Až podle poslední vůle zůstavitelky vyjde najevo, zda šlo o skutečné, či jen domnělé upřednostňování.

Jakou pozici máte zaujmout? Bojujte lstí a klamem za použití techniky „trojské hradby“. Znáte přece tu řeckou pohádku o unesené Heleně a dobývání trojské metropole? Dokud byli Trojané schovaní za nepřemožitelným opevněním svého města, nikdy by je Řekové nebyli schopni porazit. I vy se při setkávání se svojí tchyní schovejte za nepropustnou hradbu mlčení, odkud zazní maximálně odpověď na její dotaz. Odpověď to bude uctivá a nicneříkající. Takže ano, mluvit, ale teprve poté, co přijde otázka. Myslete na budoucnost, čas pracuje pro vás. A ten, kdo vydrží, získá jackpot. V opačném případě odejdete s holým zadkem, stejně jako vaše milované dcery, a hlavní výhru shrábnou děti vaší švagrové. A to by byla přece škoda, ne?!

Poznámka redakce: Postoj Samuela Kaufmana nevyjadřuje názor redakce, ovšem může vysvětlovat hnutí mysli některých mužů či žen ve vašem okolí.