Hlavní obsah

Tchyně mi uklízí, přerovnává věci a přestavuje nábytek. Jak jí tu „dobrotu“ vymluvit?

Foto: Motortion Films, Shutterstock.com

Foto: Motortion Films, Shutterstock.com

Říká se „za dobrotu na žebrotu“ a platí to i v našem dnešním příspěvku, který nám poslala čtenářka Lucie. Její tchyně se může přetrhnout, aby jí vyšúrovala barák, a ona si toho neváží. Tak nějak asi bere tchyně její „nevděk“. A teď se přiznejte, kdo z vás by chtěl, aby mu někdo lezl do skříněk a dával věci jinam, než jste si je dali vy?

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Pořídili jsme si s přítelem psa, ale protože rádi cestujeme a pes cesty nedává, začala k nám domů chodit manželova maminka, aby ho hlídala. Zatím to byly jen víkendy, ale i tak se vrátíme a máme všechno jinak. Vždycky! Uklidí, umyje okna, ale i přestaví nábytek, změní to, kde máme hrnky a kde talíře, přeskládá mi i moji skříň a prádlo v ní! Prostě jsem vždycky naštvaná - ale ona se tváří, jak nám hrozně pomohla, jak uklidila a jak se nadřela, jak mi ušetřila práci - a čeká pochvalu.

Partnerovi je to evidentně jedno, takže jí poděkuje a jde od toho, ale já mám co dělat, abych nekřičela, že nechci, aby nám lezla do soukromí. Navíc pak chodí a říká, že na úklid moc nejsem a kdyby jí nebylo, shnijeme ve špíně… Už se úplně bojím někam jet. Co s tím?

Dávat psa k ní domů nejde, tchán si to nepřeje, je vysazený na každý chloupek a nesnese mít zvíře doma. A hotel pro psa se ne vždy narychlo najde, navíc to bývá dražší než náš výlet. A když jsem navrhla, že ho pohlídá moje kamarádka, zas to nechtěl přítel, že to není rodina a nechce ji na takovou dobu v našem bytě. A dávat psa jinam taé nejde, protože se v cizím prostředí chová jako blázen a pořád štěká. Nejlepší by bylo promluvit s tchyní, ale nějak nevím, jak na to. Děkuju, Lucie.

Odpověď

Milá Lucie, to, co popisujete je celkem běžná rutina, která se odehrává v mnoha domácnostech. Vymyslel jsem si pro tuto situaci dokonce vlastní termín - říkám tomu diktatura dobroty. Věřte mi, že s vámi cítím a živě si představuji, jak vám pokaždé skřípou zuby a uvnitř lebky teče slza. Zásahy do soukromí totiž patří k těm nejnepříjemnějším vjemům, které lidé v běžném životě zažívají. A pokud jde o tchyni, bolí to určitě ještě víc. Je to přece manželova matka a do takového konfliktu se žádné manželce dobrovolně nechce.

Žádáte radu, jak na tchyni. Myslím si, že byste měla začít jinde - přesněji řečeno u svého partnera.

Zopakujme si, co se vlastně u vás doma pravidelně děje. Přeměny vašeho „hnízda“ se odehrávají bez vašeho vědomí, a vy navíc nemáte možnost získat kontrolu nad svým teritoriem zpět. To proto, že v křehkém vztahovém pletivu se vy do hádky pouštět nechcete a partnerovi je to jedno. Na konci svého dopisu říkáte, že jako řešení vidíte „promluvit si s tchyní“, a žádáte radu, jak na to. Myslím si, že byste měla začít jinde - přesněji řečeno u svého partnera. Vysvětlete mu, jak se cítíte, co ve vás její chování vyvolává, a snažte se ho přimět k tomu, aby se do vašeho rozpoložení vcítil. Je to totiž primárně na něm, aby vám pomohl dostat se z této svízelné a nervující situace. Pokud vás má rád, což předpokládám, udělá si čas na to, aby pozorně vyslechl a uvědomil si, že takhle to dál nejde a že od něho žádáte pomoc. Je to váš partner, jeho jste si vybrala a s ním máte strávit život. Měl by být vaší oporou, ochráncem a vytvářet domov plný bezpečí. A do bezpečí se počítá i to, jak se jeho žena cítí, když jí doma tchyně přestavuje nábytek a ještě má poznámky, že je nepořádná.

Pro úspěšné vyřešení vašeho problému si představte analogickou situaci, kdy manželé mají rozdílný názor na výchovu dětí. Matka vyžaduje disciplínu a chce, aby děti udělaly úkoly a chodily včas spát. Otec si myslí, že je moc přísná, a za jejími zády dovoluje potomkům, aby si ještě v noci četli anebo hráli. Děti jsou pak ráno unavené, manžela se to už netýká, protože je v práci a jeho liberální přístup si vyžere matka. Chápete, co vám chci naznačit? Ano, manželé jsou tým a nikoli soupeři, a proto musejí táhnout za jeden provaz. V tomto případě se musí váš manžel vložit aktivně do situace a promluvit si s matkou. Měl by jí nastavit hranice, které bude respektovat. Pokud jeho matka nepochopí, proč její práce nesklízí pochvalu, ale bude uražená, budiž. S tím se nedá nic dělat. Časem jí možná dojde, že vaše domácnost už jednu ženskou ruku má, že je to ta vaše a že její není potřebná. Vy sama se nemusíte dostávat do střetu s tchyní a bránit vaše společné soukromí. Jste dva, jste manželé. A pokud je váš partner dospělý, pochopí, kdy se má postavit za svoji partnerku.

Načítám