Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Stereotypy o jedináčcích jsou ve společnosti hluboce zakořeněné a lidem bez sourozenců jsou často přisuzovány převážně negativní vlastnosti. Ale není to všechno náhodou úplně jinak?
Jaké je být jedináček?
Jak uvádí magazín Best Life, teorii, že jedináčci jsou vesměs jen snůškou špatných vlastností, lze vystopovat minimálně do roku 1896, kdy americký dětský psycholog G. Stanley Hall zveřejnil výsledky svého vlastního průzkumu. Podle jeho zjištění provází jedináčky společný dlouhý seznam negativních rysů – což jej vedlo k závěrům, že být jedináčkem je vlastně skoro nemoc.
Netřeba dodávat, že jeho práce je nyní vnímána jako hodně kontroverzní. A vedla mnohé vědce k očistění nebohých dětí, které musely vyrůstat pouze mezi dospělými a ještě dostaly nálepku sobeckých a nepřizpůsobivých jedinců. Za posledních 50 let byla většina Hallových tvrzení odborníky postupně vyvrácena, nikoli však vymýcena.
Obhajoba jedináčků
Studie z roku 2019 prováděná na více než 20 500 dospělých vyvrátila myšlenku, že být jedináčkem významně ovlivňuje osobnost. Vědci zjistili, že mezi lidmi, kteří vyrůstali se sourozenci, a těmi bez nich neexistují žádné velké osobnostní rozdíly.
Novější studie roku 2024 provedená v Číně na dětech a dospívajících ve věku 9–15 let ukázala, že na rozdíl od stereotypů jedináčci vykazují více „prosociálního chování“. To lze definovat jako cokoli, co prospívá ostatním, tedy například dobrovolnictví, dárcovství, péče o druhé či vzájemná spolupráce. Výzkumníci tedy dospěli k závěru, že v tomto ohledu má výchova mnohem větší vliv než počet či absence sourozenců.
Rozdíly tu jistě jsou
Jak upozorňuje Umay Wolf, psycholožka z portálu Terapie.cz, každá sourozenecká konstelace má své výhody i nevýhody, které je dobré si uvědomit, ale není nutné je přeceňovat. „Být jedináčkem může člověka do života vybavit větší osobitostí, schopností se prosadit, větší samostatností, zodpovědností i ambiciózností či snahou přebírat iniciativu,“ upozorňuje Umay Wolf.
Ale také to může být úplně naopak, vše podle psycholožky záleží především na výchovném přístupu v rodině a rodičovském vlivu. „Rodiče, kteří mají jedináčka jako vymodlené jediné dítě, se k němu budou jistě stavět jinak a utvářet ho než ti, již mají jedno dítě jako ‚omyl jedné noci‘,“ říká Wolf.
Pokud jde o ochotu se dělit nebo pomáhat, má daleko větší vliv výchova než počet sourozencůFoto: PeopleImages.com - Yuri A, Shutterstock.com
Jak vychovávat jedináčka?
„Každé dítě potřebuje získat mantinely nebo inspiraci k seberozvoji i v kontaktu s jinými dětmi. A to by měli rodiče svému jedináčkovi dopřát,“ vysvětluje Umay Wolf. A doplňuje, že jen se věnovat dítěti, udělat si z něj celý svůj svět, izolovat ho a neumožňovat mu kontakt s realitou a jinými dětmi není správným řešením.
„Pokud svému jedináčkovi neumožníte mimo váš uzavřený rodinný systém tvorbu konstruktivních a zdravých vztahů v raném věku, může mít později ve vztazích velké potíže, nebude schopný se dělit, být tolerantní či spolupracující,“ dodává psycholožka. A ještě doplňuje že mnohé single děti ničí přehnané rodičovské ambice a nepřiměřené touhy a přání. „To vede u těchto dětí většinou jen k psychickým potížím, somatizaci a dalším sociálněpatologickým jevům coby reakcí na tuto zátěž,“ říká Umay Wolf.
