Článek
Na adresu jakztohoven@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Dobrý den, můj syn se nedostal letos na průmyslovku, a tak obíhám s přihláškami další školy. Oba jsme totálně frustrovaní. Protože on se poctivě připravoval, ale přetlak byl obrovský. Vím, že jsou ze mě ty starosti cítit, že to vnímá. Snažím se ho povzbuzovat, ale vidím, jak je čím dál víc smutný. Prosím, jak ho podpořit? Pořád to čtu: podpořte ho. Ale jak přesně? Říkám mu, že je skvělý kluk, že to není jeho chyba, ale z úst rodiče to samozřejmě nemá takovou váhu… Také čtu: zklidněte se, není všemu konec. Já se snažím, a přesto mám z té situace fakt úzkosti. Nenapadá vás něco, co by nám pomohlo? Jitka.
Odpověď
Díky za dotaz a důvěru. Nevím, jestli vám budu umět úplně poradit, nejsem ani dětský psycholog, ani moc nerozumím tomu, jak systémově pomoct spoustě dětí, které se letos ocitly ve stejné situaci jako váš syn. Celá věc s přetlakem na střední školy a nemožností své dítě kamkoliv umístit je velice nešťastná. A moc mě to kvůli všem těm mladým lidem mrzí. Budu tedy chvilku ventilovat svou frustraci a pak se pokusím zamyslet pozitivnějším způsobem nad tím, jak děti podpořit.
Dospívající mladí lidé si v několika posledních letech zažili opravdu své. A chtěl bych tomu dát dostatečnou váhu, abychom si i my staří uvědomili, čím prochází. Covid a nucená separace všech mladých doma, po skoro rok jejich života, s nimi opravdu zacvičila. Nejen že ve věku dospívání potřebujete být orientovaní víc na své vrstevníky než rodiče, ale ztráta kontaktu se projevuje dodnes.
Na linkách bezpečí se například eviduje zhruba osminásobný počet sebevražedných hovorů mladistvých než před covidem. Ve většině škol řeší výchovná anebo rovnou vysloveně psychoterapeutická témata. Netřeba dodávat, že na takové otázky ve škole nemají kompetence ani prostor. Dětská psychoterapie a psychologie je plně přetížená, a to vůbec nemluvím o psychiatrii, která absolutně nestíhá a na pomoc se čeká půl roku až rok.
Děti jsou dlouhodobě zalévány různým strachem, ať jde o témata environmentální krize a globálního oteplování, nebo teď aktuálně blízké války na Ukrajině. To, že v posledních letech na nás dospělé dopadá větší míra stresu, si uvědomujeme, ale je potřeba si to přiznat i u našich dětí.
A letošní situace s přijímacími zkouškami na střední školy ještě přilévá do ohně. Neumožnit dětem ve věku 15 let symbolicky „žádné“ uplatnění, je v tomto věku opravdu nešťastné. Ale vše má dvě tváře. Nebe nepadá. Zemětřesení se nekoná. Spousta z nás přežila, pokud jsme se nedostali na vysněný gympl. A žijeme docela spokojeně. Mám zkušenost s mnoha mladými dospívajícími a jsou skvělí. Chytří, houževnatí, vynalézaví a o mnoho dospělejší, než jsme byli my v jejich věku. Nebojí se přebírat zodpovědnost do svých rukou a tvarovat svůj osud svébytným a originálním způsobem. V historii bylo mnoho dětí postiženo epidemiemi, válkami, hladem. A vždy z nich vyšly posílené a pevné.
Myslím si, že je důležité předat synovi informaci, že to není on, kdo něco zkazil. Ale že je dnes celý systém přijímání na střední školy bohužel docela nefunkční. Nepočítá s demografickým růstem v jejich generacích. Není to informace o něm, ale především o nedobrém stavu těch, kteří mají přijímací řízení a kapacity na středních školách na starosti. Zároveň věřím, že se váš syn na nějakou školu dostane.
A jaké jsou možnosti, pokud se na žádnou nedostane? V Německu je například běžné, že děti už i po základní škole jezdí takzvaně na zkušenou na různé dobrovolnické projekty všude po světě. Někde je zas běžné, že po základní škole odjedou děti někam na rok, naučit se jazyk. Nebo jdou na jazykovou školu. Je mnoho variant. Každá zkušenost, kterou teď udělá, pro něj může být formativní a zajímavá - stejně jako školní látka. Držím palce, ať vše dobře zvládnete.
