Článek
Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Podle mě se chystá můj syn spáchat něco hrozného. Mají s partnerkou (ani to není jeho manželka!) dvě děti, jednomu je pět, druhému čtyři roky. Žijí spolu na hromádce asi sedmým rokem a madam se rozhodla, že už žádné děti nechce, a zároveň si „odmítá ničit zdraví“ antikoncepcí. Mého syna ukecala k tomu, že půjde na operaci, aby už nemohl mít děti, na vasektomii. Ona vůbec nechápe, že je na rozdíl od antikoncepce většinou nevratná! A já se strašně bojím. Co když se rozejdou, vždyť spolu dnes lidé moc dlouho nevydrží. Co když mu zakáže styk s dětmi? Syn přijde o děti, já o vnoučata, ale především - tím, že na tu operaci půjde, se připraví o možnost mí další děti s jinou ženou. Jak ho mám přesvědčit, jak mu mám vysvětlit, že přání jeho partnerky je totálně sobecké? Děkuji, Jiřina.
Odpověď
Dobrý den, paní Jiřino. Ne, není normální, když se chlap chce (navíc kvůli ženě) dát dobrovolně vykastrovat. Ale než svoji odpověď rozvedu, dovolte mi krátké odbočení. Před deseti lety jsme si s oběma mými bratry splnili jeden velký klukovský sen – procestovat východní Evropu – na jehož konci byla řeka Volha. Nikdy nezapomenu na to, jak jsme s bratry reagovali při pohledu na ten majestátní veletok. Praktický Ari měl okamžitě chuť vypátrat ubytování a místní bary. Nejmladší Jossi se chtěl do řeky hned ponořit. Mě uchvátily temné meandry. Váš příběh je jako výprava na břeh té řeky. Prolíná se v něm rovina popisná, povrchní i hlubinná.
Je-li váš syn odhodlán k rozhodnutí, které tak zásadním způsobem ovlivní jeho další život, je potřeba se ptát, kde k němu bere motivaci. Hledal bych ji v dětství.
Těžko soudit o vztahu dvou lidí, o kterém vím velmi málo, byť chápu, že subjektivně jej prožíváte velmi intenzivně a je pro vás zdrojem neklidu. Nabídnu vám perspektivu hlubinnou, kde to nebude úvaha o vašem synovi, nýbrž o vás samotné. Osobně jsem přesvědčen, že (opakované) prožitky z dětství, které děti zažijí, osudově poznamenávají jejich život. Nejen v tom špatném, ale i v tom dobrém.
Hodnotový systém takového člověka je pak spolehlivě veden zažitými stereotypy chování, myšlení i cítění. Když dítě vyroste a opustí otcovský dům, tyto stereotypy si nese s sebou. A časem člověk zjistí, že i když by se snažil z jejich „sevření“ vymanit, vrací se stále k tomu samému, už jednou naučenému.
Je-li váš syn dnes odhodlán k rozhodnutí, které tak zásadním způsobem ovlivní jeho další život, je potřeba se ptát, kde k němu bere motivaci. A pokusit se při těchto úvahách zajít do hlubin jeho duše. Pakliže k tomu budete mít sama odvahu a nebudete se obávat, že důvody, pro které se chce nechat vykastrovat, až nebezpečně připomínají některé vzorce z jeho dětství. Možná jen matku časem vyměnil za svoji stávající partnerku? A ta jeho život formuje stejně (ne)milosrdně, jako to kdysi činila jeho matka? A byť by se snažil sebevíc, z tohoto osudového nastavení prostě nemá úniku? S úctou, Samuel Kaufman.
Poznámka redakce: Postoj Samuela Kaufmana nevyjadřuje názor redakce, ovšem může vysvětlovat hnutí mysli některých mužů či žen ve vašem okolí.
