Staronový fenomén chůva: Jak dnes vypadá typická hlídačka, jak ji vybírat a co by neměla dělat

Dodnes si pamatuji, jak těžké bylo rozhodování, když jsem dostala ve dvou letech dcery zajímavou, ale časově náročnou pracovní nabídku. Prarodiče pracovali a bydlí daleko, rozhodli jsme se najít chůvu. Jenže kde se hledá žena, které svěříte své malé dítě? Zkusili jsme tenkrát server Hlídačky a měli hned napoprvé obrovské štěstí. Slečna, která nás zaujala, si nás i naši dceru získala.

Co by vlastně taková chůva měla umět, co má v popisu práce? A kdo si je nejčastěji najímá? Oslovila jsem zakladatele Hlídačky.cz Petra Šiguta, Radima Badoška z Katedry pedagogické a školní psychologie v Ostravě, který před lety v rámci projektu Fleximaternity testoval uchazečky o práci chůvy, a Dianu Popelářovou, která se jako chůva živí.

Podle Petra Šiguta se za posledních 12 měsíců na jejich webu zaregistrovalo přes 30 000 nových rodin. Kromě hlídání dětí hledají pomoc s úklidem domácnosti a péčí o domácí mazlíčky, často se to překrývá. Zájem každoročně roste o cca o 20-30 %, výjimkou byla pandemie, kdy nastal útlum.

Podle Petra Šiguty je typická chůva žena okolo 25 let a studentka: „Požadavky rodin se liší. Výhodou je pedagogické nebo zdravotnické vzdělání. V posledních letech je kladen důraz na různé přístupy k dětem a hlídačka to musí respektovat.“

Radim Badošek se domnívá, že chůva by měla mít znalosti z více oborů, aby byla připravena i na nestandardní situace: „Typicky první pomoc, výživa dětí v různých obdobích, základy pedagogiky. A pak je třeba trpělivost, empatie, absence patologií, přiměřený intelekt a motivace. Měla by vědět, jak si vést živnost.“

A měla by mít především ráda děti. To potvrzuje i Diana Popelářová: „Ano, to je základ. Pak i chodit včas, být trpělivá, veškerou pozornost během hlídání věnovat dětem. Měla by být kamarádem i mít přirozený respekt. A rozhodně by neměla podvádět ve schovce!“

Podle Diany platí, že by měla vrátit dítě ve stejném stavu, ve kterém jí bylo svěřeno: „Pak je důležité respektovat denní harmonogram. Kdy se svačí, obědvá, kdy se chodí spinkat, co dítě jí, nejí, jaké má návyky. Přizpůsobit se chodu domácnosti a pravidlům, které rodiče nastavili. Snažit se, aby změn pro dítě bylo co nejméně a nových zážitků s chůvou co nejvíce.“

Psycholog Radim Badošek dodává, že to není práce jako každá jiná: „Oscilujete mezi vlastním přístupem a cizími zvyklostmi, někdo to platí, zcela někdo jiný konzumuje a ještě k tomu se do toho pletou emoce.“

Ač se můžete setkat s názorem, že chůvu si platí zhýčkané maminky, pro většinu rodin je spíše nutností. Potřebují pomoct s logistikou okolo kroužků, pohlídat dítě, které je ještě malé na školku, rodiče také občas potřebují vyrazit někam jen spolu.

Na Hlídačkách vysledovali i trend, kdy si maminky domlouvají pevné dny a časy na hlídání, který pak využijí, jak zrovna potřebují.

Dianu Popelářovou oslovují maminky, které nemají možnost požádat o hlídání např. prarodiče: „Existují dětské skupiny nebo jesličky, ale tyto rodiny chtějí jednoho člověka, který by se dítěti věnoval plnohodnotně. Osobu za osobu.“

Pustit si do bytu cizího člověka a nechat ho tam samotného, to je proti všem zásadám ochrany soukromí a musíte si to v sobě předem vyřešit. Promyslete si například, zda chcete nechat některé místnosti zavřené a podobně.

Pokud sjednáváte chůvu přes agenturu, mívají pojištění proti poškození majetku v domácnosti, i to si můžete s chůvou nějak domluvit. Zájemkyni o hlídání můžete požádat i o výpis z rejstříku trestů, to ale samozřejmě nezaručí, že chůva bude jednat solidně. Napovědět mohou také reference od známých nebo na internetu od ověřených uživatelů.

Radim Badoška říká: „Hranice je třeba nastavit na počátku a průběžně je udržovat, nečekat, až budou případně prolomeny a skončí to konfliktem. Je fajn si jednou za čas ověřit, zda je spokojenost na obou stranách.“

Pokud se chůvou nestane vaše neteř nebo dcera kamarádky, kterou znáte vy i vaše dítě, bude to pro všechny cizí osoba. Já osobně radím, abyste dali na intuici, a pokud vám chůva jen trochu nesedí, hledejte dál. V člověka, kterému svěříte to nejcennější, musíte mít absolutní důvěru.

A jak ji představit? Podle Radima Badoška vy nejlépe odhadnete, jakou cestou jít, vy znáte své dítě nejlépe: „Můžete ji představit jako paní, která tu bude, když musíte mimořádně na noční, která vyzvedne ze školky a bude si doma s dítětem hrát nebo ho vezme za svými dětmi a představí nové kamarády.“

Psycholožka Eva Němečková tvrdí, že výchova dítěte je jako výchova psa. Co je na tom pravdy?