Starala jsem se o umírající mámu. Manžel mě nazval hysterkou a tchyně mi nasazovala psí hlavu

Na email vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, reaguju na článek Moje máma umírá. Před více než 13 lety jsem byla v podobné situaci. Lítala jsem mezi nemocnou mámou v nemocnici, prací a domácností a manžel se tvářil dotčeně. V té době nepracoval, rodinu jsem živila já. Když jsem vyčerpáním plakala, dozvěděla jsem se, že jsem hysterka. Trvalo tři měsíce, než máma umřela, pořád mi v uších znějí její slova: „Nestarej se o mě, máš rodinu, náročnou práci.“ Asi před rokem jsem se dozvěděla, že v době, kdy umírala, tchyně hučela do manžela, že stav mojí matky není jeho starost a ať se nestará… Nemůžu se přes toto přenést. Jak to mám zvládnout? Renata

Ve své praxi se opakovaně setkávám s lidmi, kterým se „zhroutil svět“. V srdcích těchto lidí naplno propuká chaos a zmatek. Jako by se ze den na den rozpadl nebo se alespoň vážně narušil roky budovaný obraz jistot a významů toho, jak chápeme svět, nejbližší sociální vazby a samozřejmě i nás samotné. Zrcadlo našeho já dostává trhliny nebo se rozbíjí na desítky kousků.

Lidé v takových chvílích obviňují sami sebe z toho, že neudělali dost. Hledají další a další příklady toho, kdy to nebo ono mohlo být z jejich strany lepší, kvalitnější, smysluplnější. Ale proč? Je k tomu vůbec důvod?

Nechci působit cynicky nebo míru vašeho vnitřního napětí zpochybňovat, ale zkusme se na celou situace podívat jinak. Zkusme krizi, která váš život postihla, na chvíli vnímat nikoli jako něco negativního, ale jako šanci. Šanci na to podívat se na vše z jiné perspektivy, nově, netradičně. Třeba to pomůže.

Váš příběh zahrnuje vyprávění o odchodu vaší maminky spojené s nezměrnou mírou nesobeckosti, kterou vám projevovala. Těžko bychom hledali lepší důkaz toho, že ani s nevyhnutelně přicházejícím stínem smrti láska v životě nekončí. A to je přeci krásné zjištění. Kolik lidí by si přálo, aby i jim osud dopřál vyrůstat a být formován člověkem, jakým byla vaše maminka?

Součástí vašeho příběhu je i zkušenost se slabostí lidí z vašeho nejbližšího okolí. Ano, oba selhali. Jak váš muž, který vás v dobách těžkých nedokázal podpořit, tak vaše tchyně, jejíž surovost je téměř nad lidské chápání.

Jak s tím žít? Hlavně se nesnažte organizovat setkání s manželem, jeho matkou a vámi s naivní představou, že si všichni všechno hezky vyříkáte, podáte si ruce, společně prožijete katarzi a bude dobře. Nebude. A ani být nemůže. Ne každý je tak silný a odhodlaný udržet svým životem kurz lidskosti jako vy. Tím podstatným je změnit vnímání toho, co se stalo. Zasadit tuto zkušenost do nového kontextu vašeho života a naplno si ujasnit, že jste to nebyla vy, kdo selhal. Právě naopak, vy jste obstála, oni ne. A to není ani vaše vina, ani odpovědnost. Neříká už Miguel Ruiz ve Čtyřech dohodách „dělejte věci nejlépe, jak umíte, ale ne lépe”?

Jak nechat odejít své nejbližší a mluvit o smrti s dětmi

Poznámka redakce: Postoj Samuela Kaufmana nevyjadřuje názor redakce, ovšem může vysvětlovat hnutí mysli některých mužů či žen ve vašem okolí.