Článek
Na adresu jakztohoven@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Hezký den, chtěla bych se zeptat, jak moc mají podle vás babička a děda mít vliv na výchovu vnoučat. Mám dceru, té je přes třicet stejně jako jejímu partnerovi, mají čtyřletého Kubíka. Já jsem vlastně toho názoru, že by to měla být věc mladých, že se přece jen společnost vyvíjí a to, co přišlo OK nám, samozřejmě úplně nemusí platit dnes. Ale jsou jisté věci, které nedokážu skousnout – třeba to, že vůbec tomu nebohému děcku nedávají hranice. Mají doma počmárané zdi, protože „Kubík prostě kreslí po zdech“. Dvakrát řeknou, že se to nedělá, kluk by ale potřeboval, aby byli důslední. Já mu třeba, když jsem u nich, dám papír a malujeme si na něj. Ale nejsem tam samozřejmě pořád. A tak je to se spoustou věcí – Kuba řekne, že nejde do školky, oni se „bojí scény“, a tak zůstane zeť na home officu a kluk doma. Kuba řekne, že nejde k doktorovi, tak se návštěva odkládá. On si vlastně vstává, kdy chce, jí, co chce… Když je ale u nás s manželem, celkem akceptuje náš řád bez nějakých záseků – jasně, že je to tím, že na něm trváme a on to od nás bere. Už jsem to dceři říkala, ale jemně… Mám strach, co budou dělat, až bude chodit do školy. Je mi Kuby líto, ale jak moc jim do toho mám zasahovat? Mám si s dcerou promluvit a říct jí to na rovinu? Děkuji, Sylva 64 let.
Odpověď
Dobrý den, Sylvo, posíláte moc krásný, citlivý dotaz, je radost číst váš pohled a vidět starost a péči, kterou o vnuka i dceru projevujete. Co se týká výchovy dětí a vašeho dotazu: zda by měla mít babička a dědeček vliv na výchovu vnoučat - jde o křehké téma, existuje spousta názorů na to, co je pro děti dobré. Pokud se ptáme, jaká je právní definice, tak zodpovědnost má vždy rodič, pokud jí není soudně zbaven. Jde jmenovitě o péči o zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, ochranu, výchovu, vzdělání dítěte a zastupování a spravování jeho jmění.
Samozřejmě chcete pro svá vnoučata jen to nejlepší. A je v pořádku, že vidíte i výchovné nedostatky vašich dětí a ráda byste je trochu pomohla kompenzovat. Kontakt s babičkou a dědečkem, přes generace, je velice zdravý a léčivý v mnoha ohledech. To můžeme vidět na mnoha příkladech. Ne nadarmo dříve, skoro v celé historii lidstva, měli prarodiče často významnou, ne-li hlavní roli při výchově dětí, neboť rodiče pracovali a na děti neměli čas. A tak se potkávali staří a mladí, kteří na sebe měli času tak akorát.
Ale samozřejmě jde o věc ošemetnou, protože upřímně, kdo z nás si ve věci rodičovství nechá radit od svých rodičů, zvlášť když má o jejich výchově, která provázela jeho dospívání, pochybnosti? Pokud ale mám za to, že mi moji rodiče dali nejlepší možné, je snadné se jich ptát a učit se od nich.
Co se týče hranic. Děti hranice potřebují, naprosto nutně, aby vůbec mohly najít samy sebe, musí se mít proti čemu vymezit. Nelze najít svobodu, pokud nebudu znát své limity. Potřebují hranici, aby ji mohly třeba i překračovat. Jedná se o základní nástroj orientace ve světě. Bez hranic se těžko dítě může učit ohledávat své možnosti, sílu, životní potenciál. Děti potřebují limit stejně jako spánek nebo jídlo. Prarodiče a vnoučata jsou skvělou dvojicí, zdáte se být citlivá, ohleduplná a milující žena, věřím, že najdete s dcerou nějaký vhodný model spolupráce. Mnoho sil.
