Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Být rodiče dvou a více dětí znamená často řešit otázku, zda se jim všem věnujete stejně, jestli jsou potřeby všech vašich dětí naplněné a nikdo není upozaděn. Stačí, aby jedno z nich mělo časově náročný koníček a výčitky vůči dalším potomkům jsou na světě.
Jenže když je jedno z dětí nemocné, má vážné zdravotní problémy nebo handicap, potřebuje vaši celodenní péči nebo s ním trávíte čas v nemocnici, je jasné, že jeho sourozencům tolik času zkrátka věnovat nemůžete. Ty se proto možná potýkají se syndromem skleněných dětí, což je označení, které používají psychologové pro děti, jež vyrůstají vedle sourozence se speciálními potřebami. Mají pocit, že se musí upozadit, někdy dokonce cítí vinu, že se narodily zdravé.
Skleněné děti jsou křehké a mnohdy neviditelné
Pojem skleněné děti označuje sourozence dětí s vážným onemocněním, handicapem nebo specifickými potřebami. „Tito sourozenci často vyrůstají v rodinném prostředí, kde je pozornost a péče přirozeně soustředěna na druhé dítě. Jsou nazýváni sklenění, protože mohou být kvůli okolnostem jejich rodinného života velmi křehcí. Zároveň mohou cítit, že jsou více ‚průhlední‘, péče rodičů je zaměřena jiným směrem,“ vysvětluje Adéla Mládková, psycholožka online poradny Mojra.
Co prožívají skleněné děti?
- Psychologické studie ukazují, že skleněné děti mohou prožívat pocity osamělosti, viny, zanedbání a tlak na výkon, protože rodičům často pomáhají s péčí o nemocného. Může u nich tak docházet k předčasnému rozvoji empatie, odpovědnosti a schopnosti odhadovat potřeby druhých. A zároveň ignorují potřeby svoje. Podle režisérky filmu Ta druhá, Marie-Magdaleny Kochové, si skleněné děti nesou pocity viny, potýkají se s žárlivostí i výčitkami.
- Pokud nejsou jejich vlastní emoce dostatečně podchyceny, mohou skleněné děti v budoucnu trpět úzkostmi, depresemi nebo problémy s navazováním vztahů. Často si právě až v dospělosti uvědomí, jaký vliv to na ně mělo. „Teprve, když jsem se sama stala mámou, začala jsem si uvědomovat, že mě to asi celé ovlivnilo více, než jsem kdy byla schopná a ochotná si připustit,“ řekla pro Deník Jindra Landová, která vyrůstala vedle sestry s fyzickým handicapem a je sama maminkou dcery, jíž byla ve dvou letech diagnostikována svalová dystrofie.
- Klíčové je nabídnout těmto dětem prostor, kde mohou otevřeně vyjadřovat své pocity, ocenit jejich individualitu, dopřát jim soukromí a snažit se o vyvážení pozornosti v rodině. Včasná psychologická podpora, například skrze rodinnou terapii, může být prevencí dlouhodobých potíží a zároveň cestou k tomu, aby i skleněné děti mohly vyrůst v silné a odolné dospělé.
Vyrůstat vedle sourozence s handicapem není jednoduché a situace vyžaduje od rodičů speciální přístup Foto: Maria Sbytova, Shutterstock.com
Snažíme se, aby oba synové měli krásné dětství
Lenka Helena Koenigsmark je maminkou dvou synů: těžce postiženého Maxe a zdravého Bena. „Jako rodič se vždy snažíte dělat pro děti to nejlepší, co jde. Ale někdy třeba dochází síly, nebo vlastně nevíte, co je správně,“ říká. „Mladší syn je těžce postižený, na vozíčku, má pleny a každé ráno ho musíme přebalit a obléct. Starší syn po mně oblékání dlouho chtěl také. Věděla jsem, že je to špatně, ale na druhou stranu, když to dělám pro jednoho, tak bych přece měla i pro druhého. Dělala jsem to, dokud si sám neřekl, že už je velký, stydí se a bude se oblékat sám. Ale pořád cítím jeho touhu po pozornosti.“
Lenka se manželem se snaží, aby oba synové měli krásné dětství, nepoznamenané tím, že jeden je handicapovaný. „Často nevíme co dřív, ale beru to jako dané: jsou to mé děti a to, co s námi zažijí, všechny zkušenosti a zážitky, jim už nikdy nikdo nevezme.“
Důležitá je komunikace v rodině. „Mluvila jsem dnes se starším synem a ptala se ho, jak to vnímá. Překvapil mě! Řekl, že má pocit, že se oběma věnujeme stejně. A pak pronesl velmi dospělou větu: Ale mami, i kdybyste se mu věnovali víc, to je přece jasné. Max se neumí obléct sám, nezvládá to, co já. Já třeba teď na víkend půjdu ke kamarádovi a to Max nemůže,“ vypráví a říká, že se jí sevřelo srdce bolestí a pýchou zároveň. „Nebyla naše volba mít těžce postižené dítě, ale je naše volba, jak s tou situací naložíme. A Ben s ní nakládá skvěle.“
