S partnerem si pouštíte do života i celou jeho rodinu. Jenže co když se vám nelíbí? Ideál nehledejte!

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Příběhy, kdy nevěsta nebo „zeťák“ do rodiny zapadnou jako bonbon do správného košíčku v bonboniéře, existují. Řada snach vám řekne, že mají s tchyní lepší vztahy než s vlastní matkou. Řada tchyní zase tvrdí, že ve snaše našly dceru, po které – coby matky samých synů – tolik toužily. I uznávaný kardiochirurg Jan Pirk v jednom rozhovoru zmínil, že mu jeho vlastní matka svěřila, že to nejlepší, co na něm je, je jeho žena.

Co když ale pocházíte z rodiny, s jejímž způsobem života se neztotožňujete, nebo se za poměry, ze kterých jste vzešli, dokonce trochu stydíte? A navíc se bojíte, že vaše kořeny vyděsí váš protějšek… Budete v takovém případě posuzováni podle svých rodičů, třebaže jste úplně jiní? A naopak – co když bude vaše rodina s despektem shlížet na původ vašeho partnera?

Nikdo nerozporuje tvrzení odborníků, že největší úspěch v dlouhodobém soužití mají ty dvojice, které vzešly z podobných prostředí. Rodina, v níž se lidé pomalu stydí, když je ztráta zaměstnání přivede jednou za život na pracák, ovlivňuje potomky jinak než ta, která vnímá pobírání sociálních dávek jako běžnou normu. Jenže ani toto neplatí stoprocentně.

„Manžel je pracant, velmi zodpovědný člověk. V životě nikde nedlužil ani korunu,“ říká devětatřicetiletá Hana, které není lhostejný osud její švagrové a neteře. Tchán s tchyní se rozvedli, ale vždy žili spořádaně. Přesto se z manželovy sestry Kamily vyklubal velmi problematický člověk: „Tajně pije, všichni to víme, ale navenek se v rodině dělá jakoby nic. Na svoji jedinou dceru kašle. V žádném zaměstnání dlouho nevydrží, žádný chlap nevydrží s ní. Pro neplacení přišla o byt, a to jí hypotéku dva roky dotoval tchán. Poté jí poskytl kauci, sehnal podnájem – a co vím, už zase má s nájmem problémy.“

Hana vysvětluje, že se v manželově rodině excesy švagrové omlouvají rozvodem rodičů. Tchán odešel za milenkou, když dětem bylo třináct a jedenáct. Kamila prý byla vždycky přecitlivělá a nikdy se z toho nedostala. „Nejsem psycholog,“ říká Hana, „ale házet neschopnost platit nájem na rozvod rodičů před pětadvaceti lety považuju za trapné. Jediné, koho mi je líto, je neteř!“

Kamila dodává, že by jí velmi vadilo, kdyby se na neteř nahlíželo tak, že je stejná jako její matka. „Jak k tomu přijde? Naštěstí kamarádí s našimi dětmi, tak pevně doufám, že od nás ‚chytne‘ lepší přístup. Přísloví ‚jaká matka, taká Katka‘ nesnáším. Každý by si měl svoji pověst a osud režírovat sám,“ vysvětluje Hana svůj postoj.

Velký rozkol mohou způsobit také rozdílně nastavené hodnoty, i když se navenek všechno jeví skvěle. Dnes jedenačtyřicetiletá Helena se kdysi – ještě jako vysokoškolačka – po pěti letech chození zasnoubila. Budoucí muž byl chytrý, zajištěný, hezký. „Věděla jsem, že je jeho otec právník. Ale až pak jsem zjistila, že se zabývá exekucemi. Protože jsme už byli ‚vážná známost‘, sehnal nám výhodně domek, který se za hubičku vydražil po nějakém zoufalci. Měl to být svatební dar. Nedala jsem to a ze vztahu jsem odešla.“

Okolí prý Helenu nechápalo. „Já jsem ale jeho otcem a způsobem, kterým se živí, pohrdala, byť se ke mně choval hezky. Jenže jsem z rodiny, kde panuje názor, že co roste na neštěstí druhých, nic dobrého nikdy nepřinese.“ Tehdejší snoubenec nechápal, co Heleně vadí, všechno přece bylo legální. „Samozřejmě jsem byla za blbce, ale s tímto typem rodin fakt nechci být nikdy spojovaná. Hned od začátku mi bylo jasné, že by to nefungovalo,“ uzavírá Helena.

Kdo bazíruje na ideálu, často skončí osamělý. Najít dokonalou ženu nebo perfektního muže, a navíc s bonusem ideálního příbuzenstva, je stejně pravděpodobné jako vyhrát jackpot. Občas se to povede, ale norma to opravdu není. Odborníci na vztahy rozhodně doporučují poznat rodinu dotyčného už v době chození – přinejmenším pochopíte, co ho formovalo.

Ale vždy je jen na vás, co si ze svých původních rodin chcete (anebo nechcete) vzít do těch, které sami zakládáte. Jen vy rozhodujete, kdy je čas se od partnerových příbuzných distancovat, protože by vám zničily vztah, a kdy je naopak brát jako trenažér tolerance. Protože stejně jako většina věcí v lidském soužití i toto stojí především na ochotě a vůli „nějak se domluvit“.

Toxický sourozenec vám dokáže udělat ze života peklo. Poznáte ho snadno, horší je se s ním domluvit