Článek
Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Dobrý den, moje máma měla vždycky radši bráchu, rozmazlovala ho, nikdy se na něj nezlobila, mohl si dělat, co chtěl, kupovali mu s tátou lepší věci a hodně mu dovolovali. Já jsem musela doma pořád pomáhat, on vůbec nic. Když jsem byla malá, tak jsem si to moc neuvědomovala, ale čím jsem starší, tím víc si to uvědomuju a někdy i brečím. Manžel říká, že mám být ráda, že mě nerozmazlovali, že bych dopadla jako brácha. Ale já když třeba vidím nějaký film, kde jsou rodiče na děti milí, tak hned začnu brečet.
Brácha se válí u rodičů na baráku, vždycky pracuje jenom chvíli, nic jim nepřispívá, oni ho jako by živí. Já jsem vdaná, mám dítě, práci, s manželem to jde dobře, bydlíme sami v bytě. A rodiče teď po mně chtějí, abych jim vozila velké nákupy a občas jim s něčím pomohla na baráku. Jenže oni nejsou moc staří, oba chodí do práce, auto mají. Ptala jsem se, proč to nemůže dělat brácha, ale prý ne, protože chodí do práce a nemá čas, a navíc „má záda“. Hrozně mě naštvali, připadám si jako služka, jenže se bojím, že když to neudělám, že mě už vůbec nebudou chtít. Snažím se být na ně pořád hodná, ale můj muž říká, že to nemá cenu, že už mě mít rádi nikdy nebudou, ať jim to odmítnu a vykašlu se na ně. Co si myslíte, mám to pro ně dělat? Adéla
Odpověď
Milá Adélo, patříte do škatulky dětí, které byly rodiči považovány za „méně oblíbené“. Je to nepříjemná vztahová šablona, která se táhne s málo milovaným dítětem celý život. Máte pocit, že se adekvátní lásky od rodičů nedočkáte, ani kdybyste vystudovala Harvard a adoptovala a vychovala půlku Afriky. Prostě tam bude vždycky brácha, kterému se bude promíjet vše a stejně bude číslo jedna.
Život je krátký a vy máte manžela, který vás evidentně miluje. Přesuňte svou pozornost na vaši novou rodinnou jednotku a manželovi přidejte jednu roli navíc – tátu. Stejně se v manželských rolích v různých obměnách otcovská role objevuje. Pokud je manžel oporou a zároveň kamarádem, zkuste se s tím spokojit a přestat hledat důvody, proč to máte s rodiči tak, jak to máte.
Můžete totiž zbytek života obětovat „služkování“, místo abyste předávala svým dětem lásku. Vaši rodiče už svou úlohu splnili, vy jste vyletěla z hnízda, máte partnera a v tuto dobu byste měla být s tátou a mámou na stejné úrovni – jako parťáci, kteří si umí pomoct, když se má, a také umí říct „ne“, když se to má.
Nemusíte se bát, že jste špatný člověk. Nejste. A hlavně v sobě nehledejte vinu nebo důvody, proč jste na druhé koleji. Víte proč? Protože za všechno vždy můžou rodiče. Děti tady nejsou od toho, aby řešily vlastní výchovu a opravovaly chyby maminky s tatínkem.
Rada tedy zní: Naučte se říkat ne. Je to jedna z nejcennějších schopností. Váš manžel vás podpoří a spolu zvládnete všechno.
