Článek
Když před časem vyšel na Netflixu seriál Ginny & Georgia, bořil nejen sledovanost, ale také v plné nahotě odhalil nejrůznější chyby a trable, které ve vztahu matka-dcera nastávají. Puberťačka Ginny je ze své excentrické matky upřímně nešťastná, často se za ni stydí, ale zároveň ji tajně obdivuje a miluje. V seriálu jde jejich vztah, vybičovaný mnoha emocemi i složitou životní situací, trochu do extrému, ale v zásadě ukazuje přesně to, co se děje téměř v každé rodině.
Vztah matky s dcerou nemůže být ze své podstaty nikdy jednoduchý, ale když si uvědomíte jeho zákonitosti, mnohé si ulehčíte. A také se vám hodně uleví, protože zjistíte, že i když se vám zdá, že vás dcera tak trochu nesnáší a jen těžko hledáte společnou řeč, je to úplně normální.
Až vyrostu, budu jako máma
Samostatnou kapitolou jsou tzv. toxické matky, které na svých dětech napáchají dost zla. Vyznačují se nedostatkem mateřské vřelosti, emoční nedostupností, citovým vydíráním či vzbuzováním pocitů viny. O těch ale dnes řeč nebude. Bavíme se o zdravém vztahu.
Holčičky chodí v jejich střevíčkách, tajně si půjčují rtěnku i parfém… Každá se ve své mamince vzhlíží, napodobuje ji, obdivuje a chce být jako ona. Je pro ni nejen oporou, ale i přirozeným vzorem. Pak ale přijde zlom. „S přicházejícím dospíváním a potřebou hledání vlastní identity se dívky potřebují vyčlenit ze své rodiny a často mívají nejvíce konfliktní vztah právě s matkou,“ upozorňuje terapeutka Zuzana Steigerwaldová z online psychoterapeutické poradny Hedepy. Na vzájemné podobnosti mohou reagovat rebelií, odmítáním, a když jim někdo řekne, že jsou celá máma, často tiše či nahlas zuří. Úkolem matek je v takové chvíli nepropadnout panice a zachovat klid. „Je nutné si uvědomit, že tím jen hledají své vlastní ženství a ztotožnění se s ním,“ upozorňuje odbornice.
V takové chvíli může každá máma udělat jediné, umožnit jim to. Vzdálit se, ale být přitom dostatečně blízko. „Vztah matky a dcery se buduje po celý život a zcela zásadně ovlivňuje zdravé sebevědomí a sebepřijetí dívky,“ říká Steigerwaldová. „Při terapiích se často setkávám se srovnáváním se s matkou a hledáním vlastní ženské identity. S tím souvisejí i nejrůznější pocity (od úzkostí a smutku až po zlost), které spoluurčují další vztahy každé ženy – k sobě samé, k mužům, jiným ženám a také k vlastním dcerám.“
Máma není kamarádka
Zdá se to jako ideální stav, když o sobě matka s dcerou prohlašují, že jsou nejlepší kamarádky. Ale jak upozorňuje psycholožka Peggy Drexler, autorka knihy Tough Love (Pevná láska, vyšlo pouze anglicky), vztah matky s dcerou (a obecně rodičů s dětmi) by měl zůstat jiný. Intimnější, intenzivnější a pevnější, ale vždy by měl zachovávat hierarchii - nejste si rovné a neměly byste být. Kamarádky se sbližují a zase rozcházejí, ale v rodině je to zkrátka jiné, vztah dítě-rodič je navždy a je přirozené, že prochází různými stadii.
„Matka a dcera by měly vzájemně sdílet své pocity, obavy a pohledy na minulost i současnou situaci. Klíčem je naslouchat si navzájem bez odsuzování a snažit se pochopit pohled té druhé,“ vysvětluje Zuzana Steigerwaldová. Důležité je podle terapeutky mít sebereflexi a zvážit vlastní roli ve vzniklém konfliktu nebo problému. Vzájemná empatie a otevřenost pomáhá odstranit napětí a umožňuje lepší porozumění, zejména pokud si obě najdou čas na společné aktivity nebo zážitky, které sbližují a vytváří nové vzpomínky a posilují vztah.
V čem matky nejčastěji chybují?
- Mnohdy nevědomě přenášejí na dcery vlastní nerealizované sny a ambice, což může vést k pocitům tlaku a selhávání z nesplněných očekávání.
- Porovnávají dceru s ostatními dětmi, včetně sourozenců nebo vrstevníků. To může vést k pocitům nedostatečnosti a narušení sebeúcty.
- Vidí své dcery jako kopii sebe sama, což jim brání v rozvoji individuální identity.
- Nedostatek emocionální nebo praktické podpory ze strany matky může vytvořit vztah, ve kterém se dcera cítí opuštěná nebo nedoceněná.
