Hlavní obsah

Plusy a minusy otců nad 50: Mají víc trpělivosti, ale hrozí genetické vady i autismus

Foto: Elnur, Shutterstock.com

Foto: Elnur, Shutterstock.com

Pojem geriatrická matka asi znáte. Je to žena, která otěhotní po pětatřicítce. Ale co geriatrický otec? Tenhle pojem už si tak snadno nevygooglíte, najdete ho pod decentnějším označením starší otec. Jasné a přísné věkové limity tu nejsou, ale jde o pány od čtyřiceti, padesáti let výš. Jenže i tatínci (leckdy ve věku dědečků) představují určitá rizika.

Článek

Al Pacino, Robert De Niro, Richard Gere nebo třeba Mick Jagger. To není výčet slavných osobností a skvělých herců nebo muzikantů, ale také mužů, kteří si v dědečkovském věku pořídili vlastní dítě. Ale jako geriatrické otce je nikdo neoznačuje, i když občas se nějaká ta kritika a slova o nezodpovědnosti sedmdesátiletých a třeba v případě Al Pacina osmdesátiletých novopečených otců objeví.

Ale to je samozřejmě extrém, nad tatínky mezi čtyřiceti a padesáti lety se nikdo nepozastavuje. U šedesátiletých možná pár lidí zvedne obočí v mírném překvapení. Ale pozor, vyšší věk skutečně představuje nejrůznější rizika, a to nejen u matek, ale i u otců.

Zdravotní hledisko starších otců

Ženy jsou, co se týče vhodné doby pro založení rodiny, limitovány více než muži, ženám prostě menopauza udělí stopku. O rizicích vývojových vad plodu se v případě starších matek mluví často– je obecně známo, že se jednoduše počítá každý rok. Třeba čtyřicetiletá žena čelí riziku plodu s Downovým syndromem 1 ku 100 a čtyřiačtyřicetiletá dokonce 1 ku 30.

Vyšší věk tatínků také není bez rizika. S každým dělením pohlavních buněk, kterých ty mužské prodělají stonásobně víc než ženské, a čím je muž starší, tím víc dělení za sebou jeho pohlavní buňky mají, totiž vzniká prostor pro vznik nejrůznějších chyb v dědičných informacích. Potvrzuje to i studie z roku 2012 zveřejněná v časopise Nature, podle níž se stoupajícím věkem mužů stoupá počet dědičných mutací v jejich spermatu. U dětí starších otců se pak mluví o častějším výskytu nejrůznějších duševních poruch a problémů (například depresí či schizofrenie), ale i autismu nebo cukrovce.

Foto: Evgeny Atamanenko, Shutterstock.com

Výhodou staršího otce je, že má na dítě čas. Nevýhodou je, že mu nestačíFoto: Evgeny Atamanenko, Shutterstock.com

Výchova ve starším věku

Z hlediska zdraví se asi všichni shodnou, že přibývající roky (u žen i mužů) určitým rizikem jsou. Ale po mentální či psychické stránce to tak jednoznačné není – věk má u tatínků (i maminek) své výhody i nevýhody. Začněme tím prvním. „Starší muži mají větší životní zkušenosti a mívají i větší nadhled u výchovy, ale třeba i z hlediska pomoci ženě. Starší otec může dítě hodně naučit, předat mu jakési své životní moudro, navíc nemusí mít tendence k promiskuitě, opravdu už se může snažit uchovat rodinu a dítěti zajistit bezpečný klidný domov,“ vyjmenovává výhody otcovství ve starším věku životní koučka Lenka Procházka.

Zobecňovat samozřejmě nelze a i tady platí, že výjimka potvrzuje pravidla, ale starší muži prostě většinou oplývají větší trpělivostí, jakýmsi životním klidem, nadhledem a vědomím si toho, co je opravdu důležité. Zjednodušeně řečeno, očekává se, že už se takzvaně „vyblbli“. Navíc většinou už mívají srovnaný i pracovní život, určité finanční zázemí, takže si často mohou dovolit trávit víc času s rodinou než třeba na poradách, služebních cestách a podobně. Samozřejmě, ani tohle ovšem není stoprocentně platné pravidlo.

A jaké jsou nevýhody? S věkem ztrácejí ženy i muži fyzickou sílu, její uchování stojí víc energie, takže pro šedesátníka může být opravdu výrazně složitější stíhat tempo dítěte. Učit ho jezdit na kole, sjíždět s ním na lyžích sjezdovky, běhat za ním, když ovládne umění chůze. „Pro dítě bude otec o několik generací starší, takže si v mnoha směrech nemusí vůbec rozumět, bude velkou výzvou hledat shodu v některých tématech a mít pro dítě nebo i otce pochopení,“ upřesňuje Lenka Procházka.

Když táta odejde…

Může se to zdát cynické, možná necitlivé, ale nelze to nezmínit. Ani ne tak u tatínků čtyřicátníků či padesátníků, ale u těch, jejichž věk je už skutečně důchodový. Když se narodí sedmdesátníkovi miminko, těžko se přemýšlení nad tím, jak dlouho si dítko tatínka užije, ubráníte. Na to je podle Lenky Procházka v podstatě jediná rada. „Zaměřila bych se na hezké chvíle, které nabízí současnost, a nepřemýšlela bych nad tím, jestli v budoucnu bude můj otec u některých důležitých událostí mého života,“ říká.

Život je nevyzpytatelný a vlastně bez ohledu na věk, nikdo nevíme, kdy náš čas tady vyprší. Umírají i mladí a trápit se tím dopředu je zbytečné, jen vás to okrádá o příjemné chvíle. Navíc pro řadu mužů může být malé dítě dokonalou motivací k tomu, aby se o sebe starali, pečovali o své zdraví, což ve výsledku může vést k tomu, že se udrží fit a zdraví mnohem déle než leckteří mladší pánové.

Načítám