Čeští muži nechávají většinou domácnost na ženách. Ty mají druhou směnu, zatímco pánové padnou na kanape

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Připadá vám, že máte domácí práce rovnoměrně rozdělené, když žena vaří a uklízí a muž poseká trávník nebo se stará o drobné úpravy? Možná vám to tak vyhovuje, nic proti tomu, ale moc rovnoprávnosti v tom není. Představte si, že by se trávník měsíc neposekal – nic strašného by se nedělo. Kdybyste ale měsíc ignorovaly nevyprané prádlo, pocítila by to celá rodina dost výrazně. A to ani nemluvíme o tom, že byste nechaly děti o hladu. Rozdělení práce kolem rodiny je zkrátka dost často nespravedlivé. Není málo domácností, kde většinu úkolů zastává jen žena.

K tomu si přičtěte i takové „maličkosti“, jako je pamatování si narozenin, organizace hlídání a vyzvedávání z kroužků nebo nakupování dárků. Mužů, kteří jsou ochotní na sebe část těchto povinností přesunout, naštěstí přibývá. „Uvědomili si, že se ženám líbí, když se otáčejí v kuchyni. Přispěl k tomu i vzestup slavných kuchařů jako Gordon Ramsay nebo Jamie Oliver,“ míní socioložka Emily Christopher. Starý model ale stále leckde přetrvává.

Pokud vám život, kde se žena stará o domácnost a muž vydělává peníze oběma vyhovuje, není důvod na tom cokoli měnit. Ale jestli chodíte oba do práce a on doma nic nedělá, budou se vám naše rady hodit.

I když se stále víc hovoří o rovnosti mezd a stejných pracovních příležitostech, dojde-li na lámání chleba v podobě péče o nemocné dítě, výběr dovolené, nákup potravin nebo přípravy svačin na druhý den, často jde rovnost stranou a postarat se musí maminky.

Pomineme-li spravedlnost, existují i další důvody, proč by se měli na domácích pracích podílet oba rovným dílem. Z mnoha průzkumů totiž plyne, že tam, kde jsou muži zapojeni do každodenních činností, pociťují děti větší emoční stabilitu a dáváte jim tím dobrý příklad do budoucna. Psychologové se shodují, že do dospělosti si jako samozřejmost přenášíme fakta, která jsme získali jako děti. Pokud tedy muž viděl, že jeho otec jen seděl na gauči a všechna starost byla na matce, přejímá to jako normu. Nic jiného nezná. Navíc je zde ještě jeden nezpochybnitelný důvod, proč si práci doma rozdělit: Podle různých dotazníků partneři, kteří spolupracují, popisují svůj sexuální život jako uspokojivější než ti, kde jeden všechno oddře a druhý se veze.

Před deseti lety se Česká republika ocitla na 96. místě v žebříčku Světového ekonomického fóra hodnotícího úroveň genderové rovnosti. OSN se proto rozhodla spustit projekt He For She (on pro ni), který na tuto problematiku upozorňuje. Součástí kampaně byla právě i výzva k zapojení mužů do domácích prací. Jestli měla nějaký efekt, vidíte u sebe doma.

Samozřejmě jak si věci rozdělit, je na vás dvou. „Já třeba rád vařím a myju nádobí. Nesnáším mytí kachlíků v koupelně, ale žena to miluje. Nerada pere, mě to baví. Nenávidím věšení prádla, tak buď pořídíme sušičku, nebo to na šňůru bez lásky jen tak nahážu anebo poprosím ji. Obecně je dobrá motivace, když člověk činnost, kterou vykonává, vykonává rád nebo k ní alespoň nemá odpor, to pak provede práci lépe,“ vyjádřil se nedávno v naší poradně terapeut Ondřej Frunc. A jak konkrétně motivovat líného muže?

Boj proti stereotypním genderovým rolím v rodinách a hledání rovnocennějších způsobů sdílení úkolů a povinností začíná rozhovorem. Kdo z vaší rodiny co, kdy a jak často dělá? Mluvte o tom, jak si úkoly rozdělit. Muži slyší na jasná fakta. K tomu vám postačí papír a tužka. Sepište seznam, abyste měly jednotlivé povinnosti hezky černé na bílém. Pamatujte, že nejde o jednorázový rozhovor, ale spíše o výchozí bod pro dlouhodobější komunikaci.

Jistě už jste se také setkaly s hláškou: „To je ale ženská práce!“ Omyl, neexistuje žádná povinnost, ve které by byla žena prokazatelně lepší než muž – a naopak. Ve skutečnosti umí zvednout koště, vyžehlit nebo se postarat o dítě jak muži, tak ženy. Ideálním řešením je proto jasně si rozdělit práce, například kolem vaření. Žena uvaří a muž uklidí kuchyň. Jedno bez druhého nejde.

Pamatování, přemýšlení a plánování všech rodinných úkolů si vyžádá dříve nebo později svou daň. Zeptejte se samy sebe, kdo se stará o plánování lékařských prohlídek, třídních schůzek nebo rozhoduje, co si dát k večeři? Nepodceňujte čas, který to vyžaduje, a stres, jenž s tím přichází. Nechte část zodpovědnosti na muži. Založte si třeba sdílený kalendář nebo si nainstalujte aplikaci na nákupní seznam. Kdo půjde ten den kolem obchodu nebo bude mít čas, ten podle něj nakoupí.

Sdílení domácích prací a povinností přispívá k vytvoření pozitivního rodinného prostředí. Vyžaduje to ale i něco na oplátku. Minimálně dostatek sebeovládání, zkrátka si zakažte kritizování. Když se vám totiž podaří muže přesvědčit, aby se skutečně zapojil, není možné po něm chodit věci kontrolovat a ještě ho okřikovat, že něco udělal špatně. Na každou další snahu by se příště vykašlal.

Pokud ani po tomhle všem není muž ochoten se do chodu domácnosti zapojit, zkuste na to jít jinak. Řekněte mu: „Já sama všechno nezvládnu. Chodím do práce stejně jako ty, ale zatímco ty pak doma nic neděláš, mně nastává druhá směna. Pokud tedy chceš i nadále ležet na gauči, musíme si najít paní na úklid (chůvu na vyzvedávání). Bude to dost stát, ale určitě to rád zaplatíš.“ Zde jsou možné jen dvě reakce – buď na to přistoupí a bude se podílet na hrazení těchto služeb, nebo začne něco dělat.

Jak se dobře pohádat a nezničit si přitom vztah?