Článek
Na adresu jakztohoven@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Dobrý den, s manželem máme dvě děti. Dceři bude 6, synovi 5 let. Moji rodiče o ně od narození nejeví zájem. Když se občasně vidíme na návštěvě, tak si lehce pohrají, ale nějaké časté návštěvy nebo déle strávený čas spolu neexistuje. Mému otci bude 56 let, je zaměstnaný a zcela zdráv, to stejné moje matka, jen je o dva roky mladší. Děti rády chodí na spinkání k mé babičce (jejich prababičce), k tetě či tchyni. U rodičů byly párkrát a pak jsem vždy jen slyšela, jak to bylo strašné, jak vstávaly brzy, byly všude hračky a podobně.
Táta, když byly děti u nich, raději odjel spát na noc ke své matce. Je na něm i vidět, jak ho to obtěžuje, když tam děti má. Podotýkám, že nejsem matka, která by své děti někam pravidelně odkládala na víkend. Ale tahle jejich lhostejnost a bohužel i nevelká láska k mým dětem, jejich vnoučatům, mě ubíjí. Nejvíce se ohrazují tím, že chodí do práce a hlídat nemůžou.
Dcera je vnímavá a už několikrát se mě zeptala, zda babička opravdu chodí do práce každý den a nikdy nemá volno. Dětem je to líto, mají babičku a dědu rádi. A ve mně se to pere. S dětmi mluvím o hodně věcech otevřeně a vadí mi jim lhát, že k prarodičům nemůžou chodit, protože jsou časově zaneprázdněni. Syn mi to ještě jakžtakž zbaštil, dcera mi to již nevěří. Nechci být za pokrytce, ale zároveň nechci brát dětem iluze. Děkuji za odpověď, P.
Odpověď
Dobrý den, děkuji za dotaz, který mě velice oslovil. Píšete, že vaši rodiče nemají chuť trávit čas s vašimi dětmi, jejich vnoučaty. Stěžují si, že je to namáhavé, hlučné a všude je pak potřeba uklízet. Jejich lhostejnost a nevelká láska k vašim dětem vás ubíjí. Co s tím?
Věřím a chápu, že je to celé velice nepříjemné. Neznám vaše rodiče ani vás, a tak nevím, jaké máte vztahy. Budu tedy mluvit spíše obecně. Vztah rodičů a dětí je velmi blízký, osobní. Tak, jak vy máte ke svým rodičům spoustu vzpomínek a emocí, tak zřejmě se svými dětmi prožíváte mnoho silného i vy a přejete si pro ně jen to nejlepší. Chápu, že byste si přála hezký vtah vašich dětí a rodičů. Co se ve vás odehrává v tomto smyslu? Co to ve vás dělá, když vidíte tatínkův nezájem? To jsou určitě velmi důležité otázky, které je dobré si klást. Připomíná vám to něco z dětství?
Myslím, že si vaše děti určitě mohou dovolit znát pravdu. Myslím, že pokud se jedná o rozhodnutí prarodičů, mají-li jiné preference a vaše děti je až tak neberou, není proč jim něco nalhávat. Děti i vy si zasloužíte o tom mluvit pravdivě a otevřeně. Je to lepší, než když si děti budou domýšlet, co asi udělaly špatně, hledat třeba chybu v sobě nebo ve vás. Je v pořádku, pokud si vaše rodiče vybrali jiné věci. Není to příjemné, ale musíte to akceptovat. Je to jejich život.
Děti si určitě mohou zvyknout na to, že babička není až tak na hraní a hodně pracuje. I tak ji mohou mít rády. Zkrátka taková je. Je skvělé, že mají i jiné prarodiče nebo tetu, že nejsou o tuto zkušenost připraveny. A třeba si časem a věkem k vašim rodičům cestu najdou samy. I vaši rodiče se třeba budou časem víc zajímat, budou mít víc času a možná i větší touhu. Někdy to tak s vyšším věkem chodí. Věřím, že můžete být upřímná a otevřená. Všem bude všechno jasnější.
