Článek
Na adresu jakztohoven@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Je mi 53 let, jsem 20 let ženatý a dosud všechno fungovalo super, podle mě. Po svatbě se nám narodily děti, manželka zůstala doma, tak jsme to měli domluvené od začátku. Když šli kluci do školy, vrátila se do zaměstnání. Protože já vydělávám víc, byla samozřejmě péče o děti a nákupy hlavně její starost, já se staral o chlapské věci jako auto a tak. Ale ona se v posledních letech změnila. Najednou začala chodit víc s kamarádkami nebo někam cvičit. Já to chápal a podporoval ji, ale začala říkat, že není šťastná. Že se obětovala rodině a teď chce víc myslet na sebe. Odejít nechce, ale musí se prý něco změnit. Nikoho nemá, ale se mnou to není ono, říká mi. Přijde mi, že se spíš nudí, že jí náš život není dost dobrý. Nevím, co bych měl dělat víc nebo jinak. Chce chodit na terapii, ale mně se nechce, přijde mi, že nemáme vůbec žádný problém, aby nás musel někdo koučovat. Sex máme pravidelně, ale přiznám se, že už jsem zažil víc hot chvíle. Můžete mi, prosím, říct, co se jí může honit hlavou, že chce pohřbít fungující vztah? Děkuju, M. H.
Odpověď
Díky moc za dotaz. Říkáte, že žijete v manželství 20 let, vše se zdálo dobré, ale manželka se v posledních letech podle vás mění: je trochu nespokojená, hledá pro sebe novou cestu a vy nevíte, co s tím.
Bohužel takhle na dálku vím o vaší rodině opravdu málo, natož abych vám mohl říct, co se honí vaší ženě hlavou. Ale chci vám vzdát hold - 20 let manželství a máte pravidelně sex, to je úžasné. Nějaké větší konflikty se také nezdá, že by byly na spadnutí. Myslím, že si můžete oba pogratulovat. Vždyť v podstatě žijete nejlepší možnou variantu dlouhodobého vztahu. Vše se zdařilo. Chce to už jen doladit detaily.
Kolem padesátky zažívá dost párů nějakou formu transformace. Obzvlášť pro ženy je to zajímavé a někdy i těžké období. Děti mívají v té době kolem 20 let a odlétají z domova. To, co 20 let fungovalo a bylo postaveno na zajištění rodiny a dětí, se najednou mění. Nejenže je pro ženy někdy těžké smířit se s odchodem dětí a změnou pozice z každodenní maminky na svébytnou ženu, ale i přechod a nová rovina partnerství bývá výzvou. V té době se většinou musí vztah přeformulovat. Mění se dlouhodobé dohody i návyky. Ale není z čeho mít strach. Vše může vést k lepšímu a kvalitnějšímu životu.
Jak to udělat? Nevím. To je na vás. Každý má jinou cestu a jiný cíl. Dobré je se znovu pobavit, co od sebe potřebujete, jestli jste si schopni to naplnit a co váš vztah do budoucna znamená. Pokud by se vám nedařilo otevřeně mluvit, klidně můžete zkusit párovou terapii. Třeba bude pro vaši ženu snadnější to pojmenovat. Nebojte se, že by vás někdo školil. O tom to určitě není. Je to jen prostor, kde se budete učit naslouchat jeden druhému a hledat nějakou cestu. Terapeut není někdo, kdo by radil, ale jen někdo, kdo může pomoct porozumět. Zkrátka to chce spolu mluvit.
Je normální, že pro sebe člověk hledá fajn věci, chce se rozvíjet, pokud se mu uvolnily ruce. Je moc dobře, že v tom ženu podporujete. Můžete být spolu a zároveň si dopřávat i nějakou novou svobodu. Možná i vy budete hledat, o co stojíte do dalších let. Věřím, že to zvládnete.
