Článek
Dobrý den, mám takový nepříjemný problém. Mojí matce je šestaosmdesát a pomalu přestává být soběstačná. Ode mě se očekává, že se o ni postarám. Jenže já nechci. Nikdy nebyla moc dobrá máma, na dětství nemám vůbec dobré vzpomínky, dodnes chodím na terapie a matka se mi tak trochu hnusí i fyzicky. Nikdy mě nepohladila, nemazlila se se mnou, a tak mám dokonce problém na ni sáhnout. Když se teď snaží mě obejmout (jako by se v ní na stará kolena probudila láska, kterou já už ale neumím přijmout), dělá se mi fyzicky zle. Její stav se, jak stárne, zhoršuje a strašně se bojím, že si ji jednou budu muset vzít domů a pečovat o ni, nebo k ní aspoň denně docházet. Nevadí mi obstarat jí nákupy a úřady a uklidit, ale představa, že s ní budu muset být fyzicky v kontaktu… Jak se s tím mám vyrovnat nebo co můžu dělat? Děkuju za odpověď, dejme tomu Tamara.
Odpověď
Milá (dejme tomu) Tamaro, jestli si dobře pamatuju, tak společenská norma v každé civilizované zemi definuje chování dětí vůči rodičům jasně „cti otce svého a matku svou“. A touto mravní maximou byste se měla pochopitelně řídit i vy. To, co už tak jasné není, je obsah onoho mnohoznačně znějícího slova „ctít“. Co to konkrétně znamená a jakou podobu takové „ctění“ má? Ale ptáte se na radu, tady je. Podle mě si musíte jasně stanovit hranice, kam až jste ochotna ve vaší pomoci jít. A to zejména proto, abyste toto období sama přežila, pokud možno ve zdraví. Jak si stanovit hranice? De facto třemi způsoby. 1. Způsob: Musíte si přesně definovat mantinely času, pomáhání a osobního prožívání. Mít už předem jasně rozmyšleno, kolik času jste ochotna matce věnovat, jak konkrétně se chcete podílet a do jaké míry u toho trpět, aby peklo osobních setkávání bylo ještě snesitelné. A tento váš plán pochopitelně s matkou probrat a pečlivě jí ho vysvětlit. Přijímat kompromis, vyjednávat. Výslednou podobu pak vytisknete sobě a své matce a obě tuto dohodu podepíšete! 2. Způsob: Vše ostatní nechte za dveřmi jejího bytu. Není podstatné, co vám jako dítěti dělala, ona je dnes již stará, vy dospělá, takže toto téma je irelevantní. Jestli vám nepomohla roky trvající psychologická sezení, s vaší matkou tuto kapitolu nevyřešíte tím spíš. Staří lidé už neposlouchají nic jiného než sami sebe. Byla by to ztráta času.
3. Způsob: Buďte kreativní a zvídavá. Časový rozvrh musí být přesně barevně vyveden podle vašich aktuálních dispozic. Není možné přicházet ve dnech a hodinách, kdy máte své povinnosti a soukromý život. Není podstatné, jestli se jedná o přinesení nákupu nebo umytí oken. Vše musí mít přesně stanovený „jízdní řád“, ze kterého bude naprosto jasné, co a v jaké rozsahu budete pro matku provádět. Otázka fyzického kontaktu je problematická a neporadím vám s tím. Obávám se, že se ve jménu lidskosti budete muset přemoct. Ostatně že si nepamatujete matčina pohlazení, ještě neznamená, že vás nikdy nehladila. Přeju vám mnoho sil a ještě více soucitnosti.
Poznámka redakce: Postoj Samuela Kaufmana nevyjadřuje názor redakce, ovšem může vysvětlovat hnutí mysli některých mužů či žen ve vašem okolí.
