Kapesník máš? Chování, kterým rodiče přivádí své dospělé děti k šílenství

Toxické chování, rozdíly v hodnotách a názorech či nedostatek podpory – to jsou nečastější důvody, proč si přestáváme v dospělosti rozumět se svými rodiči. A v neposlední řadě i zostřený dohled, jako by vám pořád bylo pět. Někteří rodiče se zkrátka s dospělostí svých dětí nikdy nesmíří.

Pro rodiče, kteří mají potřebu ovládat každý krok dítěte a řešit za něj sebemenší problém, se vžil výraz „helikoptérový rodič“. Už v dětství je to problém, když vám taková milující stíhačka nedovolí si nabít nos či pochopit, že kamna pálí a žížaly chutnají vážně hnusně. Pokud se ale tenhle extrémní dohled přehoupne i do vaší dospělosti, je to už opravdu na doktora Chocholouška.

„Jako malá jsem bývala hodně nemocná,“ svěřuje se svou zkušeností osmatřicetiletá Petra. „Měla jsem velmi silné astma, máma si se mnou užila své. Úplně chápu, že se o mě bála, ale teď už vážně nemusí, přesto se od toho nedokázala odstřihnout,“ říká Petra. „Denně mi volá, kontroluje, jak mi je, doporučuje různé léčivé čaje, stará se, zda chodím dost oblečená… Mám ji ráda, ale už jsem na to vážně alergická. Náš vztah je kvůli tomu tak trochu v troskách,“ přiznává.

Nejde o věk, ale o nezávislost. Ve chvíli, kdy přestáváme pro svůj život rodiče potřebovat, jsme dospělí. A v té chvíli by se měl vztah rodič-dítě posunout na novou úroveň. Což je někdy kámen úrazu. „Někteří rodiče zamrznou v době, kdy jejich dítě bylo malé nebo teenager, a odmítají jeho dospělost. A to vytváří značné tření,“ říká rodinná terapeutka Sarah Epstein. Smířit se s tím, že moje dítě mě už nepotřebuje, je pro mnoho rodičů bolestné. A místo toho, aby si užívali pocit, že odvedli dobrou práci a dovedli své dítě k samostatnosti a spokojenému životu, trpí ztrátou svého vlivu na jeho osud.

„Dospělé děti pak během sezení říkají, že je matka či otec odmítají vidět takové, jaké jsou, pochopit jejich názory či styl života, a míra mezigeneračního nepochopení se tak jen zvětšuje,“ vysvětluje Epstein. Dá se s tím vůbec něco dělat?

Psychologové se shodují, že pokud vám chování rodičů výrazně zasahuje do života, je potřeba si říct, že oni se s největší pravděpodobností nezmění. Nastavit hranice musíte vy. „Nejdůležitější je si uvědomit, že můžeme mít kontrolu nad tím, jak reagujeme na vliv našich rodičů,“ upozorňuje vztahová koučka Jana Řehulková. „Není nic špatného nastavit si s rodičem hranice. Rodičovské vlivy jsou mnohdy složité a mohou se v dospělosti projevovat různými způsoby,“ doplňuje Řehulková. 

A je jen na vás, jak se k tomu postavíte. „Jsem zastánkyní otevřených rozhovorů, kde je přítomný respekt a empatie. Někdy se nám právě s rodiči tyto otevřené rozhovory nedaří vést, necítíme se přijímáni tak, jak bychom potřebovali,“ říká rodinná mediátorka Kateřina Somoková. Takový upřímný rozhovor může být bolestný, ale i velmi očistný a rozhodně stojí za to ho aspoň zkusit.

Mladí Češi nejsou žádní mamánci, zato Slováci si dávají s odchodem od rodičů načas