Článek
Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Dobrý den, obracím se na vás s prosbou o radu. Jsem 41 let vdaná, s manželem si nežijeme vůbec špatně. Máme dva dospělé syny, ze kterých jsou pracovití lidé, schopní postarat se o sebe i své rodiny, pravidelně se navštěvujeme.
V průběhu manželství jsme si nechali postavit rodinný domek se zahradou a bazénem. Žijeme bohatým společenským životem. Máme spoustu kamarádů, se kterými jezdíme na kolech, na lyže i poznávací zájezdy. Přátelé jsou původně moji (jsem docela družná), ale manžela respektují a berou ho jako moji součást. Nezanedbáváme ani kulturu. Co se týká pracovního nasazení, manžel je již v důchodu a přivydělává si 2-4 hodiny týdně. Já jsem více než 20 let ve funkci ředitelky firmy. V práci se mi daří a máme skvělý pracovní kolektiv. Opravdu vycházím úplně se všemi.
Vždy si najde důvod, proč mě trestat mlčením. Stačí říct: Nejsi připoutaný (v autě). A už se urazí.
Jediný člověk, s kterým nevycházím, je můj manžel. Neustále mě trestá za mé „nevhodné chování“ mlčením. Začal to dělat asi měsíc po svatbě. Byli jsme v prodejně nábytku a vybírali novou sedací soupravu. Jelikož se mi nelíbila stejná jako jemu, přestal se bavit. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Jeho jednání jsem neustále maskovala, protože jsem se styděla, nejdřív před rodiči a potom před našimi dětmi.
Žádné moje domluvy ani prosby nepomohly. Vždy si najde důvod, proč mě trestat mlčením. Stačí říct „nejsi připoutaný“ (v autě) a už se urazí. Jednou se urazil na pláži na dovolené. Řekla jsem, že se jdu projít. Zeptal se: „A co já?“ Tak jsem řekla, ať jde se mnou. Odpověděl, že se nebude vnucovat. Když jsem se vrátila z procházky, měl sbaleno a řekl, že ihned odjíždíme. Tak jsme jeli a během cesty nepromluvil ani slovo. Vydržel mlčet ještě další tři týdny.
Jediné, co mě na celé situaci těší, je skutečnost, že synové nic nepoznali, a tudíž se jako malí netrápili. Teď už to vidí, ale poradit mi neumí. Proto se obracím na vás. Jak z toho ven? Život se nám blíží k závěru (alespoň jeho aktivní část) a já jsem neustále vystavována takovému stresu. Strašně bych si přála klid. Nezlobte se, že chci zůstat anonymní.
Odpověď
Milá anonymní dámo, škoda, že jste nezačala řešit manželovo mlčení o něco dříve. Po těch letech jeho pasivně agresivního chování už vám dávno musel „dojít benzin“, který tolik potřebujete k tomu, abyste měla energii na další a další dny, během nichž očekáváte trest mlčením. Nelze si nevšimnout, že jste (nejen) takzvaná alfa neboli dominantní žena (o tom svědčí vaše poznámka, že úspěšně ředitelujete dvacet let), ale i žena, která chce mít klid, když dořediteluje a přijde domů.
Zdá se, že chyba nastala kdysi dávno při výběru partnera.
Z vašeho popisu se zdá, že manžel alfa není a že zásadní chyba nastala už kdysi dávno při výběru partnera. Ačkoli neříkáte, co všechno manžel dělal, chtěl, jaké měl ambice a čím se živil, z kontextu vyplývá, že přejal vaše kamarády, že teď už pracuje méně a že ani po těch letech stále není schopen unést svou roli ve vašem partnerském uspořádání. Patrně se nikdy s vaší dominancí nesžil a neustále s vámi soupeří. Ta nezdravá soutěž vylézá na povrch právě během obyčejných každodenních rozhodnutí: kdo rozhoduje o tom, že se jdeme projít, a kdo je ve vleku, kdo vybírá sedačku a kdo z toho má psychickou újmu.
A teď, jak z toho ven? Není to jednoduché, jelikož jste se zacyklili v opakujícím se vzorci chování, který není ani jednomu příjemný, ale nikdo není schopen začarovaný kruh přerušit a zkusit to jinak.
Zeptám se tedy takto: Řekli jste si někdy za ta léta, co se skutečně odehrává v jeho hlavě? Odpovím si sám - neřekli. Vy jste se pokoušela toto téma mnohokrát otevřít, ale u manžela bylo takzvaně „zhasnuto“. Jinými slovy, nebyl ochoten se otevřít a sdílet své pocity. A tady v tomto momentu je ukryt klíč k vaší stížnosti. Co by se stalo, kdyby se otevřel?
Velmi pravděpodobně by vám vysvětlil, že se po každé vaší větě, kterou hodnotíte nějakou běžnou manželskou provozní situaci, cítí jako pod těžkou palbou kritiky. Velmi pravděpodobně by řekl, že vnímá své postavení jako podřízenecké a že každá vaše poznámka v něm rozezní zvony méněcennosti. A to všechno by vám mimořádně ulehčilo soužití a vy byste možná měla šanci odstranit titulek vaší stížnosti - tedy, jediný, s kým nevycházím, je můj manžel.
Pravda je ale taková, že zatím musíte pracovat s tím, co máte. Manželovy vnitřní komunikační mechanismy jsou evidentně poškozené. Pro vás zcela nevinná věta pro něj znamená komplikované sdělení, v němž je ukryta kritika jeho manželské a mužské role. Prostě má silně zakořeněný pocit, že ať udělá, co udělá, nikdy to pro vás nebude dost dobré. Musíte si uvědomit, že je úplně jedno, že to tak nemyslíte a že jste to tak třeba nikdy nemyslela. Důležité je jen to, jak to cítí a interpretuje on. A jestli se cítí jako chodící selhání, které není dost dobré, abyste s ním šla na procházku, použije svou „zbraň“. Dusno.
Pojďme si říct, že toto vše jsou silné indicie, které naznačují, že manžel trpí úzkostmi. Pravděpodobně nikdy neléčenými.
Tyhle nechtěné myšlenky se mu vloudí do mysli pokaždé, když dojde k situaci, kterou považuje za nespravedlivou kritiku nebo sčítání jeho špatných chování v minulosti. Pojďme si říct, že toto vše jsou silné indicie, které naznačují, že manžel trpí úzkostmi. Pravděpodobně nikdy neléčenými. Přehnaný strach z vašich reakcí, vlastní nedokonalosti, vlastních rozhodnutí. To vše nakonec skončí v obranné reakci, která manžela uzavře do krytu agresivního mlčení, jež je němou výčitkou za všechno „příkoří“, které si představuje, že prožívá.
Máte několik možností, jak se s tím vypořádat. Ta pro vás energeticky nejméně náročná vede k odborníkovi, který manžela „otevře“, vysvětlí mu, kde se opakovaně dopouští stejných chyb. Více úsilí pak bude stát zlomit jeho nesdílení pocitů vlastními silami. Doporučuju variantu jedna. Pro dobro a štěstí celé vaší rodiny.
