Je dospělý, ale stále žije s rodiči. Jak ho přimět, aby se nenechal živit

Při dnešní situaci na trhu s nemovitostmi je pro mladé lidi velmi složité se osamostatnit. Je tak mnohdy více než pochopitelné, že i dospělé děti, a to nejen vysokoškoláci, stále žijí se svými rodiči.

Není to samozřejmě v historii poprvé a takové soužití může fungovat. Co ale může být (a vždycky byl) opravdu problém? Když se dospělý potomek chová jako malé dítě. Nechá se rodiči kompletně živit a přijímá veškerý jejich servis. Jak by v takovém případě měli rodiče postupovat? Jak donutit své dospělé dítě, aby se do chodu domácnosti aktivně zapojilo?

Společné soužití dospělého dítěte s rodiči je nezdravé pro obě strany. „Je důležité si připomenout, že přítomnost dítěte v jeho dospělosti narušuje partnerské soužití rodičů, kteří se dostávají do fáze, kde už se nemusí starat o děti, ale užívat si sami sebe, kultivovat svůj vztah a podobně. Proto je přirozené, že cítí určitou rozladěnost,“ říká životní koučka Lenka Procházka.

Ale i dítě trpí – přichází o možnost budovat si svůj vlastní život, rozvíjet se, stávat se nezávislým. Takže i potomek může cítit určitou frustraci.

První rada zní sice dost drsně, ale je zásadní. Pokuste se ho dostat z domu co nejdřív! Konkrétní ideální věk neexistuje a ano dnešní ceny bytů a pronájmů jsou pro mladé většinou téměř likvidační, ale zkuste hledat různé možnosti. „Já jsem zastáncem toho, že ideální věk je někdy mezi 18 a 22 lety, kdy má dítě v základu dostudováno, a pokud chce ve studiu pokračovat, mělo by si na svůj život umět i vydělat, byť třeba s částečným přispěním rodičů,“ radí Lenka Procházka.

Rozhodně je podle odbornice lepší například dítěti přispět na nájem nebo mu „půjčit“ byt po babičce, ale nechat ho platit za energie, jídlo a podobně, než se o něj komplet starat.

Ale je možné, že vaší jedinou možností je právě společné soužití. V tom případě by se dítě rozhodně mělo na chodu domácnosti plnohodnotně a kontinuálně podílet. Tady je pár rad, jak toho docílit.

„Váš potomek dělá nebo nedělá přesně to, co vy dovolíte. Pokud mu přinesete veškerý servis a pak se zlobíte, že nepomohl, je už pozdě,“ říká životní koučka Lucie Mucalová. Čím dřív nastavíte jasná pravidla, jaké jsou jeho povinnosti, tím líp. Ale také platí, že nikdy není pozdě. Takže směle do toho, jasně mu vytyčte, za co je doma plně zodpovědný on!

Dítě by mělo alespoň nějak finančně přispívat. Možná už pracuje, nebo má alespoň brigády, případně si přivydělává při studiu. A tyhle peníze by neměly být jen jeho kapesným na zábavu, ale alespoň zčásti by měly putovat na život. Samozřejmě zvažte jeho finanční situaci, ale na život zdarma už je opravdu velký! „Je zcela v pořádku, když požadujete finanční příspěvek. Učíte tak své dítě se o sebe postarat a ukazujete mu hodnotu peněz. Když mu ji neukážete, bude pro něj velice těžké obstát ve světě dospělých. A může se také stát, že na vás zůstane závislé i v dospělosti, což si žádný rodič nepřeje,“ tvrdí Lenka Procházka.

Svoje prádlo si může dítě obstarávat samo, i v lednici například může mít místo jen pro svoje potraviny, které si nakoupí. Obzvlášť v bytech to může být ale těžko proveditelné, nicméně zvažte to.“ Pokud vám to ale přijde divné, složité, tak to nedělejte,“ dodává Lucie Mucalová. Zkuste vymyslet a vykomunikovat jiná pravidla, protože co rodina, to jiný styl života.

Nabízí se možnost stanovit si termín, do kdy u vás dítě bydlet může (jakmile dostuduješ, až si najdeš práci, do dvacátých narozenin…). Pravda je ale taková, že když tenhle deadline přijde, jen málokterý rodič má dost síly na to své dítě opravdu z domu vyhodit. A v tu chvíli pravidlo ztrácí význam. Takže spíš než stanovování přesných dat o tom společně mluvte, veďte diskusi, hledejte nějaký kompromis mezi vašimi představami a představami potomka, prostě nastavte takové klima, aby všem bylo jasné, že navždy tohle není a není to ani samozřejmost.

Obzvlášť u synů pozor na to, aby z něj i v dospělosti nebyl maminčin mazánek. Protože mít takového chlapa za partnera, je peklo. Tohle je 5 signálů, že je chlap mamánek