Článek
Vaše matka za vámi byla v porodnici hned, v šestinedělí pomáhala, jak jen mohla, a i když jsou už vnoučata větší, vídá se s nimi velmi často. Ona je ta, kdo je hlídá, když si chcete někam vyrazit s manželem nebo když jsou děti nemocné a vy musíte do práce.
Rodiče vašeho manžela rozhodně takhle nefungují a vy máte možná pocit, že upřednostňují vnoučata třeba od manželovy sestry. Proč to tak leckdy může vypadat?
Prarodiče nemají povinnost hlídat
V prvé řadě si pojďme říct, že žádná babička ani dědeček nemají povinnost se vnoučatům věnovat, hlídat je, pomáhat vám s péčí o ně. A protože každý je jiný, ani všichni prarodiče nemusí mít stejnou potřebu, jak často vnoučata vídat a jak intenzivně se zapojovat do péče o ně.
A je jedno, zda jde o rodiče ze strany matky či otce. „Nevidím důvod, proč by měla být touha vidět vnoučata stejná. Znám prarodiče, co hlídat nechtějí, a pokud ano, tak výjimečně, jelikož si chtějí plně užívat svého aktivního života. Nikde není psáno, že je to nutnost, to jen naše očekávání nás může hodit do pasti,“ říká životní koučka Lucie Mucalová.
Proč nejeví zájem?
Problém tak mnohdy nemusí být vyloženě v prarodičích, jako spíš v tom, že vy od nich očekáváte něco, co oni z různých důvodů nenaplňují. Vy máte určité představy, jak by se měli chovat, ale oni je mohou mít prostě jen jiné.
Jenže vaše nastavení a představy jsou z velké části důsledkem toho, jak jste byly vychovány, tak je dost pravděpodobné, že se shodují s nastavením vašich rodičů, nikoli těch manželových.
Jestli jste vždy slýchaly, jak se vaše maminka těší na vnoučata, jak se nemůže dočkat, až si jich bude moci užívat, připadá vám přirozené, že to tak ve chvíli, kdy přijdou na svět, skutečně je. Ale představy tchyně a tchána o tom, jak bude vypadat jejich podzim života mohou být klidně úplně jiné. Spíš než trávit čas na pískovišti s vnoučaty chtějí třeba cestovat, protože v době, kdy sami měli děti, na to neměli čas ani peníze. Nebo se na hlídání dětí necítí fyzicky, mají obavy, že už by to nezvládli.
Než ale začnete soudit, zkuste se také zamyslet nad následujícím:
- Tchyně to nemají snadné – Co si budeme nalhávat, tchyně moc dobrou pověst nemají. Co když se do hlídání vnoučat nehrnou jen proto, že nechtějí být vlezlé, bojí se, aby neobtěžovaly, aby nebyly nařčeny, že „mladým kecají do života“? Zkusily jste o pomoc někdy poprosit? Ne obecně, ale konkrétně, kdy a jak byste ji potřebovaly?
- Máma je máma – Matka vašeho manžela může těžko soupeřit s vaší matkou, co se intimity vztahu týče. Porod, poporodní problémy, kojení, péče o dítě, výchova… To jsou všechno poměrně intimní a leckdy citlivé záležitosti a tchyně může cítit ostych se o tom bavit. Možná, že když se pokusíte prolomit ledy, bude všechno jinak.
Nedělejte závěry, ale komunikujte
Veškeré vztahy, tedy i ty s tchyní a tchánem, jsou především o komunikaci. Vyjednávejte, probírejte, mluvte. Toužíte po pomoci od prarodičů ze strany vašeho muže? Zkuste je o ni požádat, vysvětlit, proč ji potřebujete, v čem je to pro vás důležité, jak přesně si ji představujete. Pokud mlčíte a jen doufáte, že vaše přání prarodiče tak nějak telepaticky zachytí, snadno si zaděláte na problém.
Nechte ale mluvit i je, možná vám vysvětlí, proč netráví s vašimi dětmi tolik času, kolik byste si vy představovaly.
Rozhodně ale nedělejte unáhlené závěry a už vůbec do toho netahejte děti. Nikdy by neměly slyšet (ani omylem zaslechnout) řeči o tom, že jedni prarodiče fungují a ti druzí ne. A že možná tahle babička má vnoučata radši než ta druhá.
„Pravdou se totiž mnohdy stává to, čemu věříme, jak to vidíme. Každý máme své životní filtry, skrze které na situace nahlížíme,“ vysvětluje Mucalová. A nejhorší je, že tímhle chováním nevědomky modelujete vztahy mezi svými dětmi a prarodiči. „Děti mnohdy vnímají problém tehdy, když ho vnímáme my, když ho komentujeme,“ upřesňuje Mucalová. Ale tenhle vztah byste měly nechat budovat je samotné, nezasahovat do toho.
Faktem je, že babička a děda hrají v životě dětí důležitou a nezastupitelnou roli. Prarodiče? Pro vaše dítě jsou důležitější, než si myslíte