Spím dnes doma, nebo u táty? Tahanice o dítě jsou známkou, že rodiče řeší hlavně své ego

Nic se neděje bez příčiny, proto ani střídavá péče nedostala kontroverzní nálepku jen tak. V zemi, kde bývalo kdysi zvykem až 97 % dětí umisťovat po rozvodu k matce a mnozí tatínci si museli svá práva tvrdě obhajovat (často bez úspěchu), se po revoluci trend zcela otočil. I velmi malé děti začaly být umisťovány téměř automaticky do střídavé péče, aniž se přitom hledělo na jejich zájem. Pocity rodičů dostávaly často přednost.

Případy, kdy se rodiče přímo na ulici tahali o dítě, plnily ještě před lety přední stránky novin i časopisů. A bohužel neustaly ani v poslední době. Stačí si vzpomenout na nedávný „veřejný“ rozchod Jaromíra Soukupa s Agátou Hanychovou… Většině soudných lidí přitom vstávaly vlasy hrůzou, opravdu tady jde o dítě? Uražená ega přímo křičela z poutavých titulků…

Hezky se na téma střídavé péče vyjádřil herec Karel Zima v našem rozhovoru, když jsme mluvili o tom, že každý rozvod provází hodně emocí: „To ale přece neznamená, že z nás zjitřené emoce musejí dělat úplný idioty. Ať mi nikdo neříká, že se žena, kterou jsem miloval, a skvělá máma mých dětí najednou změní v čarodějnici. A pokud to tak někdo vidí, tak ji nemohl respektovat. Jsou věci, které by chlap měl jednoduše ustát. Vím, že to tak často není, ale já to tak vidím. A to už vůbec nemluvím o házení klacků pod nohy ohledně výchovy dětí.“ Jemu a jeho první ženě se střídavá péče osvědčila, ale jak přiznává, fungovalo to i proto, že už děti nebyly úplně malé a vše se snažili zařídit tak, aby to pro ně bylo co nejpohodlnější.

Podobný názor zastává i Bára Poláková, která nám prozradila, že nechtěla, aby její děti pendlovaly s batůžkem, tak to raději dělá sama. Také řešení. A rozhodně v zájmu dítěte.

„Maminko, spím dneska doma, nebo u táty?“ zeptal se kdysi tříletý syn dnes pětatřicetileté Veroniky, která se nám svěřila se svým příběhem. Její manželství skončilo po dvou letech, pozdě pochopila, že žít s mužem, který klade vlastní zájmy nad přání všech okolo, je těžší, než čekala. O syna se soudili, ona si přála, aby vyrůstal v co možná nejklidnější atmosféře, bohužel jeho otec měl jiný názor. Vydobyl si střídání po týdnu, kvůli náročnému zaměstnání ale předávání syna neustále měnil a Veronika neměla sílu se znovu soudit. Tak mu vždy raději vyhověla, i když viděla, že její dítě je z toho jen zmatené a často i nešťastné. Dnes už hrany obrousil čas, ale hořká pachuť zůstala.

„Komunikace rodičů je klíčová a plán péče by se měl průběžně revidovat a uzpůsobovat věku a potřebám dětí,“ připomíná Markéta Wojtovičová, psychoterapeutka z platformy Terapie.cz. Střídavá péče má podle ní spoustu svých zastánců i odpůrců a určitě není snadná. „Je důležité si uvědomit, že vztah rodičů jako by v tu chvíli začínal nanovo. A jednat v nejlepším zájmu dětí je nejdůležitější prioritou. V ideálním případě by se měli rodiče domluvit na pravidlech a rutinách péče. Jak si nastavíme oslavy narozenin? Co Vánoce? A tak dále,“ doporučuje Wojtovičová.

Zjednodušeně řečeno, je tedy potřeba zapojit zdravý rozum. A když schází, využít služby mediátorů, kteří dokáží vyjednat to, co se rodičům nedaří. Zvládnutá střídavá péče totiž může mít i mnohá pozitiva. „Studie se shodují, že děti ve střídavé péči mají například ve škole v průměru lepší výsledky než děti ve výhradní péči,“ upozorňuje na webu Univerisitas.cz sociolog Petr Fučík z Masarykovy univerzity, který se tomuto tématu dlouhodobě věnuje. „Výzkumy navíc říkají, že střídavá péče neškodí a za dobře nastavených podmínek je obvykle vhodná a prospěšná. Tedy ve srovnání se situací, kdy jeden rodič chybí,“ doplňuje Fučík.

Kapesník máš? Chování, kterým rodiče přivádí své dospělé děti k šílenství