Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Puberta a dospívání je období těžké a náročné jak pro děti, tak pro vás rodiče. Ony se snaží porozumět světu, najít si v něm své místo, jsou zmítané hormonálním koktejlem. Vy se snažíte porozumět jim, podpořit je a postupně je vypustit z hnízda, i když je to někdy těžké.
Terapeuti označují střety rodičů s dospívajícími za porodní bolesti, kdy metaforické kontrakce dětem pomáhají dostat se z „dělohy“, tedy bezpečného domova, ven, do společnosti. Neshody s rodiči jsou zdravou součástí vývoje z dítěte v dospělého, ale ano, není to nic, co by si člověk užíval.
Střety jsou v pořádku a nevyhnete se jim, ale jak jimi projít co možná nejvíc bezbolestně?
Jak s puberťákem komunikovat
Můžete mít pocit, že své dítě v pubertě nepoznáváte, ale to je naprosto přirozené. Mění se a stejně tak i váš vzájemný vztah. Ničemu nepomůže, když budete fňukat, že už to není vaše malá holčička nebo kam se poděl ten malý rošťák.
Jak tedy s dospívajícím komunikovat? Na blogu psychologické poradny Mojra odborníci radí především několik základních pravidel: naslouchat, zajímat se, brát vážně, ocenit, zákazy vysvětlit, předat zodpovědnost a důvěřovat, netlačit…
A jak na hádku, když už k ní musí dojít?
Pravidla hádky s puberťákem
Existují čtyři obvyklé reakce na konflikt: útok a napadání, ustupování a vyhýbání se, podřizování se, řešení problémů. Asi tušíte, že byste měli směřovat k poslednímu zmíněnému. Vyjednávat a hledat kompromisy. Vytvořit bezpečné prostředí a nezapomínat, že máte proti sobě křehkého dospívajícího, který se snaží postavit na vlastní nohy, a vy jste jeho průvodcem.
Psycholog Daniel Wong na svém blogu Teen Coach uvádí několik pravidel, která vás hádkou provedou bez traumat a pocitu zatrpklosti.
- Správné místo i čas: Ač se vám může zdát, že je třeba třaskavé téma probrat ihned, není to tak. Ve chvíli, kdy je dítě nervózní ze zkoušky, která ho čeká, jste na návštěvě a došlo ke konfliktu apod., se pokuste nadechnout a do hádky se ihned nepustit. Dohodněte se, že určitě diskusi vést chcete, ale ve chvíli, kdy na ni bude dost času a klid. Oběma stranám to pomůže i vychladnout...
- Naslouchejte: Není fér stavět se v hádce do pozice dominantního a toho, kdo musí přesvědčit o své pravdě. Je docela možné, že jsou vám názory dítěte na hony vzdálené, nesouhlasíte s jeho postoji, ale to ještě neznamená, že jsou špatné. Jestliže chcete, aby vám potomek věřil, snažte se mu dát prostor.
- Nebojte se omluvit: Není to lehké a je vlastně jedno komu, ale je to součást zdravého vztahu a ukážete tím, že dítě vnímáte a respektujete. Pokud jste se zmýlili nebo udělali chybu, nebojte se to přiznat. Dáváte tak dítěti cennou lekci. A po „Je mi to líto...“ by rozhodně nemělo následovat „ale“.
- Nastavte očekávání i hranice: I hádky by měly mít svá pravidla, jinak se můžou zvrhnout v ošklivý konflikt. Žádné nadávky, ponižující výrazy a argumentační fauly typu „Můj dům, moje pravidla“ nebo „Protože jsem to řekla“, co nejméně křiku. Obě strany mají dostat prostor se vyjádřit, a to bez přerušování.
- Nabídněte možnosti a kompromis: Dialog a zdravá komunikace jsou základy, které když děti naučíte, připravíte je perfektně na dospělost. Ukazujte svůj pohled, vysvětlujte své obavy a navrhujte řešení. A o totéž požádejte i „protistranu“. Společně pak hledejte kompromis.
Obě strany mají pocit, že ta druhá je úplně mimo. Dejte si vzájemně prostorFoto: DimaBerlin, Shutterstock.com
Hádky jako cenné lekce
Diskuse a hádky nevnímejte jako věc negativní. Naopak můžou být prostředkem ke změnám. Snažte se ale, aby opravdu měly „konec“. Měly by vést k jasné dohodě, kterou budou obě strany respektovat, jinak se točíte v začarovaném kruhu.
Řešte problémy včas a nenechte hádku eskalovat. Nenechte se vyprovokovat a neberte si útoky dospívajícího člověka osobně, na druhou stranu se neuzavírejte jiným názorům, možná vám děti ukáží nové perspektivy.
