Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Dobrý den. S manželem jsme už padesátníci. Mojí matce je 77 a otci 83. Jsou samostatní a soběstační, ale není to, co bývalo. A rozhodli se, že si pořídí štěně. Jedná se o velkou rasu, dospělý pes může vážit snad až 40 kilo a průměrně se dožívá 10 let, navíc je to aktivní plemeno. Úplně se pro to nadchli, prý s ním budou chodit ven a budou mít milého společníka. Snažíme se jim s mužem (velice taktně) vysvětlit, že tohle není pes pro ně. Nezvládnou ho vycvičit (ani jeden není moc důsledný) ani ho neudrží na vodítku, až bude tahat, navíc toho hodně sežere (i to se počítá do rozpočtu), účty za veterináře…
Peníze jsou jedna věc, ale ze všeho nejvíc se bojíme toho, že ho fyzicky nezvládnou. Oba už mají pohybové obtíže, bolí je klouby, záda, nohy… Chodí na procházky, jezdí na výlety, plavou, ale kondice jim pomalu ubývá. A to se ani nebavíme o tom, že tady nebudou věčně, může se stát, že je pes přežije. Sice to zní asi hodně sobecky, ale myslíme přitom samozřejmě s manželem i na sebe: pokud rodiče nebudou schopní se o psa postarat, bude to na nás. A taková péče je dost náročná.
Není to legrace mít psa, člověk má zodpovědnost, navíc já se takhle velkých psů docela bojím. Pryč bychom ho samozřejmě nedávali, umím si představit, že ho budeme mít rádi a že k němu přilneme, ale hodně nám to změní život. Zrovna nedávno jsme si s mužem libovali, že už jsou děti velké a my se konečně nemusíme o nikoho každodenně starat. A teď by tu byl pes, kterého ani jeden z nás nechce. A oba si s mužem myslíme, že je tenhle vývoj situace dost reálný.
Můžete mi, prosím, poradit, jak rodiče přesvědčit, aby si pořídili menšího pejska, třeba i z útulku… Protože říkat jim na rovinu, že jsou staří, slabí, praštění a může se stát, že je pes přežije, to se mi opravdu nechce, nechceme je urazit ani nijak zranit. Anebo myslíte, že je máme nechat a čekat, co z toho bude? Jenže následky bychom řešili my. Děkuju vám. Šárka
Odpověď
Milá Šárko, dokážu si barvitě představit, jak je tohle (pro vás oba) extrémně komplikovaná situace. Jedno špatné rozhodnutí rodičů může totálně překopat pohodu a běžný rytmus obou rodin.
Samozřejmě si uvědomuji oba ohledy. Na jedné straně starost o to, že velký pes může tátovi s mámou udělat ze života peklo. Že zřejmě nesprávně odhadují jak svoje fyzické síly, tak množství starostí, které se s výchovou velkého pejska nutně pojí. Je mi jasné, že nedokážou ani odhadnout, kolik stojí měsíčně žrádlo pro 40kilového psa, a co teprve, když přijdou desetitisícové náklady na ošetření.
Moc dobře chápu i váš „sobecký“ pohled těch, kteří budou muset být připraveni řešit psí problém, přestože žádného psa nechtěli.
Dobrá. Řekněme si otevřeně, co vám brání v tom, abyste jim na rovinu vysvětlila, že jde o extrémně blbý nápad. Je to patrně proto, že se vám hlavou honí myšlenky typu: „Ať si na stará kolena udělají radost. Kdo jsem já, abych jim to kazila. Kdysi se starali o mě, teď jim to musím vrátit a převzít odpovědnost za ně i s jejich velkým psem.“
Ale tohle uvažování není správná cesta. Rodiče jsou sice rodiče, ale někdo musí mít rozum. A pokud ho nemají oni a chovají se jako děti, musíte vzít rozhodování do svých rukou. Ano, role se obrátily. Kdybyste si jako malá holčička vymyslela dogu a dětinsky a tvrdohlavě na ní trvala, vaši rodiče by vám to bez okolků vymluvili. Buď byste dostala čivavu, anebo možná ani to ne a táta by vám ve zverimexu koupil maximálně křečka. Samozřejmě víme, že by se rozhodl správně.
Teď jste v roli toho zodpovědného rodiče vy. Musíte si s nimi sednout a rázně jim to vymluvit. Bez obalu a kudrlinek. Hlavní sdělení je jasné: Velký pes už by byl nad jejich síly. Ano, možná vám to bude chvíli nepříjemné. Oni se už patrně do té myšlenky zamilovali a vy se budete cítit, že zabíjíte jejich velký sen.
Nedá se nic dělat. Musíte jim citlivě, ale přesto důrazně vysvětlit, že jejich sen by se také mohl stát noční můrou. Udělejte si rešerši, vybalte na ně případy, kdy se takový pejsek pustil do boje na procházce s jiným psem, spočítejte jim náklady na žrádlo, očkování, vodítka, cvičák, veterináře. Prostě jim povyprávějte všechno, co je čeká. Bez příkras.
Nevyhýbejte se ani tématu vaší nechtěné odpovědnosti za budoucnost tohoto zatím fiktivního tvora. Navrhněte jim varianty menšího psa, prostudujte si předem internet a prohlížejte si s rodiči desítky obrázků roztomilých a velikostí vhodných psů. Prostě se k nim chovejte jako rodiče k dětem. S láskou, ale s rozumem. (A vy už dobře víte, že pokud děti nemají rozum, je to na vás).
