Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Na čem stojí zdravé a vyrovnané mezilidské vztahy? Na lásce a svobodě. A je úplně jedno, jestli jde o ty partnerské, přátelské či rodinné. Pokud to má fungovat, musíte se v jakémkoli vztahu cítit uvolněně a příjemně, bez pocitu, že jste pod tlakem či palbou kritiky. Což platí i u stěžejného vztahu dítě-rodič. Bez ohledu na věk.
Rodič přející a ten druhý
„Pokud mají rodiče své děti rádi, dopřejí jim svobodu,“ říká Petra Jonášová, psychoterapeutka z portálu Terapie.cz. Nechají je volně dýchat a rozhodovat se, aniž by jim linkovali život a nutili je žít podle svých představ. „Nelpí na tom, aby se z vás stali lékaři nebo abyste si vzala sousedovic Toníka. Milující rodiče budou šťastní, když si jejich dítě vybere svou vlastní cestu, po které touží, klidně i tu méně ‚lukrativní‘,“ soudí Jonášová. A dodává, že pravá láska si nikoho nenárokuje, nic po nikom nevyžaduje. Což je takzvaně značka ideál.
Ale co když to tak není? Co když vám i v dospělém věku rodiče neustále zasahují do života, udílejí nevyžádané rady a urážejí se, pokud „neposloucháte“? Nastavit hranice je v takovém případě hodně těžké, což ale neznamená, že to nemáte udělat. Psychoterapeutka Petra Jonášová doporučuje následující možnosti, jak se ovládajícímu rodiči vymezit.
8 pravidel, jak jednat s ovládajícím rodičem
- Určete, o čem se budete a o čem už ne. Příklad? Vaše matka či otec pravidelně naléhají, abyste hovořili o věcech, které s nimi nechcete probírat. Ať už proto, že v debatě nevidíte smysl, nebo je vám téma nepříjemné. Vždy můžete říct: „O tomhle se nebudu bavit.“ Jakmile maminka bude naléhat, taktně ji upozorněte, že pokud nepřestane, položíte telefon či odejdete z návštěvy. Pokud si i přesto povede svou, udělejte to.
- Nebojte se nastavit, jak často budete v kontaktu. Pokud vám vaše matka volá denně a kontroluje váš život, jednoduše stačí vytípnout telefon a napsat krátkou zprávu: „Ahoj mami, jsem v pořádku, zavolám později.“ Je potřeba ji naučit, že nebudete vždy po ruce tak, jak si vzpomene.
- Na citové vydírání nereagujte. Pokud máte rodiče, kteří chtějí, aby bylo vždy po jejich, netolerují váš názor a urážejí se, když se snažíte jít svou cestou, doporučuje psychoterapeutka na jejich citové vydírání nereagovat. Stačí říct: „Vidím, že tě to rozhodilo, tak to raději nechme být.“ Nenechte se strhnout emočně tam, kde vás chtějí mít. Vy nejste zodpovědní za jejich pocity a nemůžete přijímat odpovědnost za bolest, kterou si sami způsobují.
- Vyjadřujte rodičům soucit, empatii, ale zároveň jim nastavujte striktní hranice. Nikdo nemá právo po vás chtít vykonávat věci, které nechcete. Pokud se to někomu nelíbí, je to jeho problém, ne váš.
- Trvejte si na svém. To, co řeknete, také dodržte a neustupujte ze svých vytyčených hranic.
- Učte se být natolik silní, abyste dokázali rodiče odříznout ze svého života, pokud jejich jednání přesáhlo vaše hranice a pociťujete to negativně na svém zdraví či psychice. Je důležité mít jasně stanoveno, kdy už je to nad rámec vašich sil.
- Zkuste si dát na pomyslnou misku vah vaše zdraví, partnerství, psychickou pohodu a na druhou stranu zavděčování se rodičům, kteří překračují hranice. Dáte raději přednost sami sobě i přesto, že třeba rozhněváte rodiče, nebo budete otrokem rodičů, kteří vás zneužívají, a bude se to odrážet na vašem zdraví a psychické pohodě?
- Neřešte za rodiče věci, které jsou v jejich silách, povzbuzujte je k samostatnosti. Častým příkladem je, že přijedete za rodiči na návštěvu a oni se vás snaží okamžitě využít na nějakou práci. Je potřeba říct: „Jsi šikovná, to zvládneš!“ nebo „Kdybych to teď šla udělat za tebe, dala bych ti tím najevo, že jsi slabá, že to nezvládneš, a to nechci, protože si tě vážím“.
