Jak být dobrou macechou? Rady pro ženy, kterým dává přítelovo dítě zabrat

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Macechy se dělí na každodenní, každotýdenní a občasné. Myšleno časově. Pro dítě i novou partnerku jeho otce jde o velký rozdíl. Pokud muž získá u soudu potomka do výhradní nebo střídavé péče, macecha se na výchově podílí dlouhodobě a během každodenního všedního života. Jestliže dítě žije se svojí pokrevní mámou a s macechou se setkává jen občas, její vliv na něj je menší. Vidět někoho mimo běžný režim (během víkendů, o prázdninách, dovolené, Vánocích) může být trochu zkreslující. Nároky na to, aby si ta původně cizí paní s dítětem sedla a vzájemně se na sebe naladily, jsou nižší.

Před občasnou macechou se dítě snáz předvádí v tom lepším světle. Tohle známe i od některých dospělých. Muž se mění ve společnosti jiných lidí v zábavného šarméra, zatímco doma mrzoutí, hypochondří a mlčí. U občasných macech se leccos ztratí, když vztah drhne. Koneckonců v nejhorším se dají i organizovat setkání dítěte s otcem bez nich… Není to ideální, ale děje se to, zeptejte se v psychologických poradnách.

Vezměme to teď z té druhé strany. „Tátova druhá žena Pavla mi vlastně nevadila od samého začátku. Do toho, že ji strašně nesnáším, jsem se stylizovala. Měla jsem tak pocit, že bráním mámu,“ svěřila se mi kamarádka Kateřina. Výsledkem byly různé dětinské trucpodniky. Ať macecha uvařila či upekla cokoliv, ohrnula nos. Když vymyslela nějaký program, dělala, že ji nezajímá. „Občas jsem se takhle ošidila o věci, o které jsem ale ve skutečnosti stála, a čekala na přemlouvání,“ přiznává. Jenže to se nekonalo. Z jejího dnešního dospělého úhlu pohledu přistoupila Pavlína ke své roli velmi rozumně. „Netlačila na mě ani mi nepodlézala. Dala třeba na stůl štrúdl, který voněl, až se mi sliny sbíhaly, ale já udělala: ‚Blééé, máma peče lepší.‘ Nerozčílila jsem ji. Jen suše a bez ironie v hlase řekla: ‚Jestli ti nechutná, nejez ho.‘ Navíc se nikdy k mým scénám a výlevům nevracela a nekomentovala je.“

Kateřina dodává, že měl rozumný přístup i otec. Například nepřistoupil na hru, jakože se budou v přítomnosti Pavlíny o ní bavit, jako by tam nebyla. Třeba: „Řekni jí, ať mi nedává ten závin. Budu jíst, až odejde.“ V klidu reagoval: „Pokud chceš Pavlíně něco říct, tak jí to řekni přímo. Anebo mlč.“

Kateřinu vymezování se vůči maceše postupně přešlo. Válečnou sekeru zakopala definitivně tím, že nejenže její koláč slupla, až se jí dělaly boule za ušima, ale dokonce jí ho i pochválila. „Chtělo to čas. Když jsem vyrostla a byly jsme schopné o našich společných začátcích mluvit, dost jsme se nasmály. Teprve tehdy mi Pavlína prozradila, že byla možná ještě vyděšenější než já. Řešila, že pokud ji nepřijmu, ze vztahu s otcem vycouvá.“

Odborníci z poraden říkají, že nejčastější chybou nevlastních rodičů je snaha se dítěti za každou cenu zalíbit a skamarádit se s ním. Pořizují dárky, vymýšlejí zábavné aktivity. Dělají psí kusy, aby bylo spokojené. Dítě z toho ve skutečnosti nic nepotřebuje. Dostávat dárky ho samozřejmě baví, ale nic tím nezískáte. Nevlastní matka udělá nejlépe, když nedělá vůbec nic zvláštního. Jen dítě nechá, ať se v nově vznikající rodině v klidu rozkouká. Plus si s partnerem jasně vymezí hranice a někdy i hranice hranic. Ok, dítě má právo ji chvíli testovat a zkoušet, kam až může dojít, ale „vocaď pocaď“. Dítě je člověk, ale macecha také.