Článek
Konkrétní data o duševní kondici české mládeže nejsou k dispozici, ovšem podle odhadů až pětina dětí a dospívajících zažije nějakou formu duševního onemocnění. Velmi výmluvné je, že jsou ordinace dětských psychiatrů a psychologů dlouhodobě plné, a alarmující je i fakt, že sebevražda patří u dětí a mladistvých v současnosti mezi jednu z nejčastějších příčin úmrtí.
Psychických potíží přibývá
O tom, že potíže s duševním zdravím trápí stále více dospívajících, jsou přesvědčení například i na Lince bezpečí. „Již několik let s námi klienti na telefonu nejčastěji řeší psychické obtíže. Ty tvoří více než třetinu všech témat, která k nám děti přinášejí. Tematika sebevražd, sebepoškozování, depresí, úzkostí a dalších psychických poruch patří dokonce k pěti nejčastěji řešeným problémům na Lince bezpečí,“ říká psycholožka Regina Jandová z Linky bezpečí.
Z pohledu psycholožky Moniky Čuhelové, která se dlouhodobě zabývá duševním zdravím dospívajících, jsou pro dnešní teenagery vývojové úkoly stejné jako kdykoli v minulosti: v pubertě hledají a tvoří svou identitu. Rozdíl je podle ní ovšem v tom, že se jinak vypořádávají s tím, co je trápí: „Opravdu enormně přibylo sebepoškozování, poruch příjmu potravy, hledání gender identity, úzkostí, sociálních fobií a existenciálních krizí spojených třeba i se stavem planety.“ Co je společné pro všechny poruchy příjmu potravy?
Silný vliv sociálních sítí
Dětský psychiatr Petr Pöthe vidí souvislost vzestupu psychických obtíží s covidovým obdobím. Nicméně výrazně negativně se podle něj na psychickém zdraví mladé generace podílejí i sociální sítě. Mluví o tzv. sociálně infekčních věcech, kvůli nimž mezi dětmi a mladistvými narůstají patologické jevy: okrajové chování (jako je třeba sebepoškozování, poruchy příjmu potravy či poruchy sexuální identity) se díky sítím stalo masovým. Právě na sociálních sítích si totiž jako většinový teenager, který bytostně potřebuje někam patřit, snadno najdete tu „svou“ skupinu, a když se v rámci ní začne mluvit například o řezání, nejspíš to dříve nebo později zkusíte také. Protože vy k nim přece patříte…
Jiný kontext dospívání
Další okolnost, která ovlivňuje psychické zdraví dětí a dospívajících, je podle psychiatra to, že oproti době třeba před pěti, deseti, neřkuli dvaceti lety se naprosto změnil kontext dospívání. Děti vyrůstají ve světě, kde nás ohrožují věci, kterým jsme dosud nemuseli čelit. „Například umělá inteligence – nikdo stále neví, jak se má regulovat a kam to vůbec povede. Nebo si vezměme globální problémy, jako jsou třeba ekologická a klimatická krize. To nejsou žádné rozmary. My už neuvidíme, jak bude vypadat svět za 50 let, ale pro dnešní děti je to obrovské téma, s nímž se pojí silná nejistota z budoucnosti. Tyhle pocity předchozí generace neznaly,“ vysvětluje Petr Pöthe.
Sebepoškozování v posledních letech výrazně narůstá. Člověk, nejčastěji dospívající, si ubližuje například řezáním žiletkou nebo škrábáním do krve.Foto: Victoria.Chemaeva, Shutterstock.com
Když jako rodič tuším, že se něco děje…
Asi všichni rodiče puberťáků znají stav, kdy je potomek celé dny zavřený ve svém pokoji, odkud se občas vydává jen na výpravy do kuchyně, a většina jeho komunikace se odehrává s kamarády. Kdy by měli rodiče zpozornět, že se možná děje něco víc než jen „obyčejná“ puberta?
„Varovný signál je, když se dítě začne najednou stahovat do sebe. Nevyptával bych se, jen bych se snažil trávit s ním víc času. Pokusil bych se co nejméně soudit a hodnotit, protože dnešní dospívající vědí o světě a budoucnosti většinou víc než my, ale my jim můžeme nabídnout náš pohled - jak jsme to v jejich věku měli my. Že jsme třeba také měli sebevražedné myšlenky, že jsme třeba také zažili šikanu a že se dá lépe řešit, když se sdílí,“ vysvětluje Petr Pöthe. A návštěvu odborníka doporučuje nejen v momentě, kdy si potomek o případnou pomoc řekne, ale rovněž pokud jako rodič vnímáte, že dítě je dlouhou dobu bez nálady, a nerozumíte, co se s ním děje.
Co dělat? Komunikace, emoce, hranice
Jako první rodičovskou pomoc při náznaku psychických potíží radí Monika Čuhelová hlavně mluvit: „Doporučuji velmi omezit rodičovské povídání a opravdu otevřít uši a s empatií naslouchat dítěti.“
Vůči řadě psychických potíží můžete jako rodiče působit preventivně – třeba tím, že si ve vztahu s potomkem nastavíte pevný základ: Komunikace, emoce, hranice. „Hranicemi myslím, že rodič prostě musí mluvit i o tom, co se mu nelíbí, a limitovat chování. Nepodceňovat režim. Nastavit jej i ohledně sociálních sítí a pobytu v online světě. Toto vnímám, že dnešním dětem velmi chybí, ta rodičovská pevnost.“
Máte vy nebo děti trápení a potřebujete se svěřit? Seznam linek důvěry v celé ČR.
