Článek
Příběhy, kdy rodiče potlačí poraněná ega i frustrace a drží před sebou jako štít heslo „to nejlepší pro děti“, existují. Jenže na místa, kde není slyšet řinčení zbraní a brnění, pozornost nedopadá. Proto víc čteme a slyšíme o mužích, kteří si v pohodě pořídí druhou rodinu, i když na děti z té první platí alimenty jen s odřenýma ušima. A pak se chlubí potomky z druhého svazku, zatímco ti z prvního stojí někde vzadu.
Stejně tak se víc než o exmanželkách, jež nedělají vlny, referuje o těch zhrzených, které dětem zamezují stýkat se s tatínky a očkují je proti nim. Když takové dcery a synové dospějí, čeká je práce vztahy k rozvedeným rodičům přehodnocovat a hledat si k nim svoji vlastní cestu. A až pak jednoho dne rodič definitivně odejde, rozjede se druhé dějství zmatků.
Když tatínek umře a něco po něm zbude
„Nikdo příliš nestojí o to, dělit se. Ani mezi sebou, natož s nějakými sourozeneckými ‚vetřelci‘, se kterými jsme se třeba ani moc nestýskali, nebo o nich dokonce nevěděli,“ podotýká rodinná terapeutka Lucie Novotná. V současné době se situace vyostřuje zejména kolem bydlení. „I rozpadající se garsonka má dnes svoji cenu a pro spoustu lidí je dědictví jediná šance dostat se k vlastnímu bydlení nebo si tu cestu aspoň pořádně zkrátit,“ vysvětluje, proč se do lítých bojů stále častěji pouštějí i ti, kdo by si dřív řekli, že si nebudou otravovat život.
Teoreticky je přitom všechno jasné. Jak vysvětluje advokát Ondřej Preuss na webu Dostupný advokát, „zákon v Česku zaručuje všem dětem stejné dědické právo bez ohledu na to, zda pocházejí z prvního, nebo druhého manželství“.
Co bylo předtím a co potom
Realita? Největším kamenem úrazu bývá především určování, co vše patří do dědictví. „Během dalšího manželství si mohl zůstavitel pořídit majetek, který tedy nyní spadá do společného jmění manželů,“ vysvětluje Ondřej Preuss.
Pak se řeší, co otec měl po rozvodu s první ženou a čeho nabyl až se svojí druhou ženou. Pokud zesnulý vlastnil dům nebo byt před vstupem do druhého manželství, jedná se o jeho výlučný majetek a spadá do dědictví komplet. Když ale po rozvodu odešel z prvního manželství jen s kufrem a třemi košilemi a dům nebo byt si pořídil až během druhého manželství, polovina patří jeho druhé ženě. A jen z té druhé, otcovy poloviny se „krájí koláč“ jak pro děti z druhého, tak i z prvního manželství.
Spoluvlastnictví nemovitosti z vás dnes často udělá „chudého milionáře“ Foto: sommart sombutwanitkul, Shutterstock.com
Dohodli jsme se, že se nedohodneme
Odborníci se shodují, že když jde o majetky, emoce přebíjejí racionálno a nastupují manipulace a tlaky. „Přesvědčení, že děti z prvního manželství vyměknou a ustoupí, protože klid a zdraví je přece cennější než dlouhé soudní tahanice, kterými je druhá strana zastrašuje, bývá silné,“ přitakává i advokátka Jana Novotná. Běžné je citové vydírání ve stylu „ale já na jejich vyplacení nemám, jsem v invalidním důchodu, banka mi nepůjčí“. Případně „on je ajťák, bere měsíčně přes sto tisíc, na co potřebuje ještě byt po otci, který s ním stejně nebyl“.
Dědické řízení se pak mění v nepříjemný proces, u kterého se hraje o výdrž. Nenávist a pocit křivdy může podle advokáta Ondřej Preusse umocnit i snaha uspořádat si své věci za života. Zůstavitel svůj majetek převede na děti z druhého manželství nebo současného partnera a na ty z prvního manželství zbudou jen drobky a obrovský pocit křivdy.
Vztahy mezi dospělými
Děti z prvního manželství mají na dědictví po otci (nebo matce) nárok i v případě, že se na ně dotyčný rodič vykašlal a jen platil vyměřené alimenty – nebo ani to ne. Druhé rodině je houby platné i to, když si třeba myslí, že jsou dcera nebo syn z prvního manželství flákači a levkoživkové a mít s nimi cokoliv společného je za trest. „Děti jsou prostě děti se stejnými právy a nároky bez ohledu na to, jak si jejich rodiče uspořádali, zašmodrchali nebo ničili svá manželství,“ upozorňuje terapeutka Lucie Novotná s tím, že pocity křivdy si v duši vlečou „děti“ i v pětašedesáti.
