Článek
Stejně jako mnoho mých přátel patřím mezi tzv. pražské náplavy. Život v hlavním městě má jistě spoustu výhod, ale čím dál častěji se v mém okolí debatuje i o tom, jaké nevýhody s sebou život daleko od rodiny nese. Kontakt není tak častý, dětem chybí prarodiče, dospělým rada, pomoc či sdílení životních zkušeností. A do budoucna bude třeba vyřešit naopak péči o rodiče v seniorním věku.
Rodiny a jejich uspořádání jsou samozřejmě mnohého typu, ale jedním z vývojových trendů je, že život v rodině a v komunitě přestává být základním stavebním kamenem společnosti.
Rodina ztrácí na důležitosti?
Prapůvodně plnila rodina a větší tlupy funkci při obstarávání potravy a chránila před ostatními. Rodina v průběhu staletí prošla vývojem, na který měly vliv měnící se etické, morální i duchovní hodnoty, stejně tak jako materiální potřeby apod.
Největší vliv na současnou podobu rodiny má podle sociologů především průmyslová revoluce, se kterou se pojí mimo jiné odklon od zemědělství k průmyslu a stěhování do měst. Stěhovali se ale mladí, starší zůstávali tam, kde byli zvyklí. A generace se rozdělily, rodina ztratila své výsostné postavení.
Na klesající význam rodiny má vliv i vysoká rozvodovost. Rodina zkrátka již nedrží při sobě, mluví se o krizi rodiny a destrukci rodinného hnízda.
Roste význam služeb
Marmelády z trhu, hlídání dětí od chůvy… To, co se dříve „outsourcovalo“ v rámci rodiny, dnes najdeme mimo ni. Výzkumná pracovnice RILSA (Výzkumný ústav práce a sociálních věcí) Lucie Vidovićová říká, že lze vysledovat, jak jsou původní funkce nejen rodiny, ale komunity komodifikovány a jsou z nich vytvořena pracovní místa. „Roste sektor služeb a platíme to, co jsme dřív měli ‚v ceně‘.“
Velkou změnu přinesla i emancipace žen a očekávání, že všechny vstoupí na trh práce, což není samozřejmě vždy možné, zvláště jedná-li se o matky malých dětí. „Jediné, na co se tlačí, je konkurenceschopnost v globálním měřítku. Vnímám nadhodnotu práce placené nad tu neplacenou. Takže například péče v rámci rodiny je takovou Popelkou…,“ doplňuje Vidovićová.
O péči o děti se v minulosti dělili často rodiče a prarodiče, to se dnes měníFoto: New Africa, Shutterstock.com
Předávání zkušeností
Dříve měli pravdu vždy starší a zkušenější, (pra)rodičům se dostávalo úcty a chodilo se za nimi pro radu, zkušenosti se sdílely. V současnosti není kontakt s rodinou zdaleka tak těsný, a navíc se s množstvím informací, ke kterým je díky globalizaci a digitalizaci přístup, začíná zpochybňovat minulost, způsob výchovy našich rodičů, generace nesdílí stejné hodnoty apod.
A než by se šli mladí lidé poradit s radou starších, hledají si informace po vlastní ose, využívají poradců, terapeutů apod.
Péče o děti a seniory
Když nejstarší členové rodiny v minulosti přestali být ekonomicky aktivní, začali často automaticky věnovat svůj čas a energii péči o členy nejmladší. Neztráceli tak svou roli a cítili se důležití a užiteční. A naopak když potřebovali později oni, aby jim děti pomohly, bralo se to podobně automaticky. Současný vývoj spěje k tomu, že jak péči o děti, tak o seniory přebírá sektor služeb a tomu určené instituce.
Lucie Vidovićová vidí opět vliv globalizace, možnost cestovat, což je na jednu stranu výhoda, na druhou to vede k rostoucímu počtu „přeshraničních rodin“ a roste sektor péče o seniory, do kterého se zapojují například Ukrajinky, jež vycestují naopak od svých rodin za prací a pečují o staré lidi u nás.
Má to výhody?
Co se naopak ukazuje jako výhoda toho, že generace nežijí bok po boku, je větší nezávislost a samostatnost. Z generace na generaci se nepředávaly jen zkušenosti, ale i zažité vzorce chování, které volaly po obměně. V rámci mezigeneračního soužití docházelo ke konfliktům, nyní se i přes názorovou neshodu snaží spíše o vzájemný respekt, protože společného času je málo a není třeba jej trávit hádkami.
