Tchyně přijela na celý měsíc. Chová se jako na hotelu! Nepomůže, vše se řídí podle ní a já nevím, kam dřív skočit

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, letošní svátky jsou pro mě utrpením. Do našeho malého bytu k nám totiž přijela na návštěvu manželova maminka. Trvale žije v Rakousku, a proto svůj vánoční pobyt u nás automaticky podmínila tím, že u nás bude minimálně měsíc. Aby se jí ta dlouhá cesta vyplatila a aby si dosyta užila vnučky, které vidí jen párkrát za rok.

Jsme čtyřčlenná rodina v bytě 3+kk a takhle dlouhá návštěva pro nás opravdu představuje velké omezení. Kdyby nám alespoň pomohla, ale bohužel, chce se u nás cítit jako opečovávaný host, vše se řídí podle ní a já nevím, kam dřív skočit. Máme dvě malé dcerky, které se během babiččiny návštěvy musely přesunout do naší ložnice, aby tchyně měla jejich pokoj k dispozici. Do toho jedna koupelna, jeden záchod – to vše pro pět lidí na měsíc.

Již v minulosti jsem prosila manžela, zda by se s maminkou nedohodl, že pro zachování harmonických vztahů by byla optimální maximálně týdenní návštěva, ale poté, co jsme to před minulými Vánoci navrhli, babička odmítla přijet úplně. Letos tedy podstupujeme tohle martyrium. Byla bych vám vděčná za radu, jak něčemu podobnému zabránit do dalších let. Vlastně mám tchyni docela ráda, ale při těchto dlouhých návštěvách je pro mě můj domov spíš peklem než zázemím, kam se ráda vracím. Děkuji. Marcela

Milá Marcelo, váš dotaz patří do kategorie, kterou nazývám „trvale udržitelná míra utrpení pro dobro rodiny“. Musíte se dobrat k řešení, které vám umožní nastavit návštěvu manželovy matky tak, aby byla míra nepohodlí adekvátní výsledku. A jestliže považujeme za výsledek takzvané „dobro celé rodiny“, musíme rozklíčovat, kterými parametry lze v dané situaci hýbat tak, aby to vaší rodinné jednotce neubližovalo.

Takže přijede tchyně a chce si užít vnoučata. Kde začíná její právo na měsíční návštěvu a kde je hranice komfortu, který znepříjemní život čtyřem dalším lidem? Na to není jednoduchá odpověď.

A to zejména proto, že ve vašem popisu chybí jedna důležitá informace: Co si o tom myslí váš manžel. Jsou to přece většinou právě synové matek, kteří přímo nebo nepřímo rozhodují, jak se v podobných situacích rodina zachová. Vy – v roli snachy/hostitelky - máte samozřejmě svaté právo nemít doma nechtěnou měsíční okupaci z Rakouska, ale co když je to pro manžela zcela zásadní věc?

V tomto uspořádání je jeho názor totiž extrémně důležitý. Je to „mamánek“, který splní jakékoliv přání své matky, nebo stojí na straně své nové rodinné jednotky, kde je hlavou rodiny a dbá nejprve o dobro svých dětí a své ženy? To jsou chybějící data, která by nám pomohla k rychlejšímu rozpletení zapeklitého zadání.

Marcelko, vy ale přece nemusíte být ani psycholog, ani vztahový kouč, abyste si odpověděla na otázku, kterou mi zde pokládáte. Stačí obyčejný selský rozum a bude vám jasné, že není normální, aby si tchyně svou návštěvu podmiňovala měsíčním pobytem. Je to z její strany necitlivé, invazivní a vlastně bezohledné. Jen proto, že žije v Rakousku, nemusí přece celá rodina snížit svůj životní standard na takto přehnaně dlouhou dobu.

Proto vycházejme z toho, že klíčem k bezbolestné návštěvě – tedy třeba týdennímu pobytu – bude konstruktivní komunikace s vaším manželem. Pokud s ním najdete – slovy politiků – půdorys společně koalice, bude to pro vaše jednání s tchyní naprosto zásadní změna. Pokud totiž budete jednat ve shodě, bude vše stokrát jednodušší.

Začněte tím, že si s ním projdete celou situaci krok po kroku. Zeptejte se ho, jak by si celou situaci představoval on. Možná budete překvapená, co z něj vlastně vyleze. Je možné, že je mu to jedno. Že ho mamčina měsíční návštěva vlastně nijak nestresuje, protože se o ni nemusí starat on, ale vy. Je možné, že ho nepohodlí neděsí, protože to pro něj v kontextu návštěvy vlastní maminky není tak zásadní („prosím tě, měsíc to vydržíme, bůhvíjak dlouho s námi maminka ještě bude, víš, že je stará“).

Jakmile (anebo pokud) dostanete manžela na svoji stranu, můžete si začít rýsovat plán, který by udržel míru utrpení pro dobro rodiny na snesitelné úrovni. Předpokládám, že si nepřejete situaci, kdy uražená tchyně nedorazí vůbec. Tady by se ručička měřící naši zmíněnou veličinu vychýlila na opačnou stranu. Už byste sice netrpěli nepohodlím, ale pocitem viny.

V pomyslném koaličním prohlášení (s manželem) tak můžete mít připraveno hned několik variant k vyjednávání. Předem si stanovte, co je pro vás úspěch a co již představuje v jednání krach. Bude pro vás dvoutýdenní návštěva vítězstvím? Požádá ji manžel, aby nebyla hotelovým hostem, ale pomáhající babičkou? Máte připraveny ještě jiné možnosti? Jste tak bohatí, že si můžete dovolit tchyni zaplatit pokojíček jinde? Když s manželem povolíte uzdu představivosti, jistě vás napadne mnoho dalších variant. V některých budete muset možná výměnou za pohodlí přidat něco jiného, ale jinak to asi nepůjde.

Takže, milá Marcelo, shrňme si to. Zjistěte, kam až vás podpoří váš muž a kde své mámě ustoupí. Podle toho si vypracujte plán. Jednejte jako rodina, která má jednotný postoj. Zjistěte, kde jsou ústupové cesty, a jděte do toho. Třeba to nakonec dopadne tak, že si uděláte výlet do Rakouska, spojíte ho s lyžovačkou a zabijete dvě mouchy jednou ranou. Jak říkám, parametry vyjednávání se mohou měnit, ale vy mějte na paměti, že výsledek musí být přijatelná míra rodinného dobra.

Jste rádi, že je po Vánocích, nebo už se těšíte na příští? Proč máme s Ježíškem problém…