Článek
Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Dobrý den, líbí se mi vaše odpovědi. Mám problém, kterému sama nerozumím. Jsem opravdu šťastně vdaná, mám pěknou práci a máme tři děti (všem je víc než 20). Děti jsou zdravé, krásné, chytré, fungují, všechno je u nás v nejlepším pořádku. Ale já mám v posledních letech pocit, že jsem je neměla mít. Měla jsem je automaticky, nepřemýšlela jsem o tom, když jsme se s mužem vzali, tak jsme prostě měli děti. Byla jsem s nimi doma, starala jsem se o ně po všech stránkách, nikdy mi to nevadilo, pak jsem hned našla skvělou práci, takže ani v „kariéře“ mi nic neuteklo.
Ale teď mám pořád silnější pocit, jako bych přišla o vlastní život. Mám je ráda a nevím, co bych v životě dělala, kdybychom je neměli (prostě nevím, že bych měla nějaké nesplněné přání nebo plán), ale pořád se cítím, jako bych o něco přišla a nic jsem za to nedostala. Navíc mám po porodech zdravotní potíže, kojení mi na kráse také nepřidalo, což se mi každý den připomíná. Prostě se cítím nějak jako zrazená životem, prázdná a na nic.
Přitom dokážu být vděčná za to, co všechno máme, že jsme zdraví a spokojení, vážím si toho a po ničem „navíc“ rozhodně netoužím ani nehodlám nic měnit. Přesto mám pocit, jako by mi bylo něco ukradeno. Co si o tom myslíte, máte pro to nějaké vysvětlení? Děkuju za odpověď. Helena
Odpověď
Milá Heleno, možná vám to během těch let tak nepřipadalo, ale byla jste kontinuálně v jednom zápřahu. Vaše děti nejsou – jak píšete – zdravé, krásné, chytré a do života připravené jen tak samy od sebe. Lví podíl na tom nesete vy a váš partner. Jen za to byste se měli umět pochválit a uspořádat oslavnou večeři. Mimochodem umět se pochválit navzájem (a sebe sama ještě zvlášť) patří k zdravé psychohygieně, která vám dodá chybějící díl sebelásky.
A jestli jim je všem přes dvacet, tak si sama jistě odpovíte, jak dlouho jste fungovala jako dokonalá máma. Více než dvě dekády jste se starala o to, abyste jejich život mohla dnes shrnout do pár pozitivních slov. Prostě se vám povedlo je dobře vychovat a vypustit do světa.
Váš energetický výkon tím ale evidentně nekončil, zároveň jste totiž charakterizovala své manželství jako „šťastné“, přičemž za tím jediným slovem se skrývá obrovská práce. Aby byl váš partner spokojený, musela jste se na tom nějak podílet. Musela jste se snažit nebýt jen dobrá máma, ale i dobrá partnerka. Určitě si vzpomenete, že to nebyla vždy jen procházka růžovým sadem, ale občas i jízda na horské dráze. Jinak to ani není možné. Přesto dnes říkáte „šťastně vdaná“ a víc k tomu nepotřebujete dodávat. (Co by za to většina žen dala.)
Tím ale výčet vašich úspěchů ještě nekončí, protože k tomu všemu jste si ještě dokázala najít práci, která vás naplňovala a splnila i to, čemu říkáte v uvozovkách kariéra.
Takže především hluboce smekám, protože jde vskutku o impozantní výkon, za který si zasloužíte olympijskou medaili. Proč se tedy cítíte, že vám něco uteklo?
Jelikož zmiňujete děti, zdravotní potíže a krásu, lze z toho mála, co v krátkém dotazu říkáte, usoudit, že jste v posledních dvaceti letech příliš mnoho času věnovala roli matky a manželky a málo jste si nechala pro roli ženy, milenky či souhrnným slovem – princezny.
Neexistují na to učebnice a osobního kouče jste, předpokládám, neměla. A tak není divu, že vám nikdo nezdůrazňoval, že stejně důležité jako výchova dětí, údržba manželství a kariéra je čas věnovaný sobě. Troufám si říct, že jste to ve stylu života, který stručně popisujete, neměla šanci stihnout.
A to je přesně to, co byste měla velkolepě zahájit teď. Děti už pravděpodobně vyletěly z hnízda a vy máte úžasnou možnost se konečně začít rozmazlovat. Začněte se o sebe starat tím, že se naučíte přemýšlet o vlastních potřebách. Dobrým začátkem může být už jen rozhodnutí, že si to po těch letech zasloužíte a že si to teď užijete. Jestli si začnete vyčítat, že jdete na nehty, že si chcete udělat nová prsa, že si chcete dát do pořádku zdraví, nikdy ten pocit, o kterém mluvíte, nezaženete. A pozor! Vymažte ze svých myšlenek slovo „povrchní“. Pokud vám rozmazlovací, zkrášlovací, sportovní nebo zážitkové aktivity budou připadat nevhodné, bude to jen setrvačností vašeho života té „o všechny pečující“ matky a manželky.
Váš pocit totiž velmi pravděpodobně souvisí s nerovnoměrným rozdělením rolí. Zatímco roli matky a partnerky a „career woman“ jste využívala naplno, princezna chátrala. A to je plán, který teď potřebujete. Musíte si jen udělat místo v kalendáři, vymést zbytné aktivity, v kterých jen pečujete o ostatní, a na sílu si tam vložit činnosti, které jsou jen a jen pro vás, případně pro vás a vašeho partnera.
Zeptejte se manžela, co chce. Chce s vámi cestovat? Jel by s vámi na Kilimandžáro? Chodil by s vámi rád na kurzy společenského tance? Jestli bude odpověď kladná, je to jasné. Vytuníte si tělo, nakoupíte nové oblečení a naplánujete, jak teď budete žít jinak. Jinak a spolu. Existuje samozřejmě i možnost, že je partner v jiné fázi a na restart nemá energii nebo náladu. Nevadí, potom si ten nový život budete žít sama a přidáte ho k tomu, který žijete spolu.
V každém případě si musíte uvědomit, že cesta k roli princezny je cesta, na kterou máte právo, a že je čas, abyste se naučila být trošičku sobecká. I když přidáte 30 procent sobectví, stejně budete pořád ta neustále pečující žena. Jen při tom zároveň budete dýchat kyslík, který vám už spoustu let chybí.
