Rozum zvítězil! Rodiče už mohou být s dětmi v nemocnici. Zákon i ministerstvo dávají konečně zelenou

Zveřejněním své zkušenosti strhla Tereza Salte lavinu ohlasů a zkušeností ostatních rodičů, kterým nemocnice buď zcela zakazovaly, nebo znepříjemňovaly přítomnost u lůžka jejich dětí. Mnoho z nich spalo na židli vedle postele, některé násilím a výhrůžkami vyháněli z oddělení… Zviditelněním stavu, jaký panuje v českých nemocnicích, dosáhla toho, že se „ledy pohnuly“ a situace by se měla zlepšit.

„Podařilo se to vybojovat! Obrovské děkuju za všechny děti, které už nebudou muset být přes noc v nemocnici samy,“ napsala Tereza Salte na svém instagramu. Důvodem k radosti je zveřejnění upravené metodiky Ministerstva zdravotnictví, která sjednocuje přístup k přítomnosti zákonných zástupců a osob blízkých při poskytování zdravotních služeb u dětských pacientů.

Děti mají při hospitalizaci nárok na přítomnost rodiče. Nepřetržitě!

Bylo to třeba, protože mnohé nemocnice přítomnosti rodičů u malých pacientů brání nebo ji omezují. A to přes fakt, že zákon praví, že pokud musí dítě mladší šesti let nastoupit do nemocnice, měl by ho rodič doprovázet vždy, když to vyžaduje jeho aktuální stav a nebrání tomu zdravotní důvody, například nutnost karantény v případě infekčního onemocnění. Jestliže tuto přítomnost doporučí lékař, pak jsou rodiči pobyt i strava hrazeny pojišťovnou. A i když ji nedoporučí, nesmí mu v ní být bráněno, stejně tak nesmí být jeho přítomnost omezována jen na návštěvní hodiny – i to je protiprávní: Rodiče mají být bráni jako zákonní zástupci, nikoli jako návštěva!

I když zákon – a teď i nová metodika Ministerstva zdravotnictví – rodiče vidí v nemocnici vedle dítěte, mnohdy jsou odmítáni z důvodů provozního uspořádání, tedy nedostatku místa a podobně. S tím se ale rodiče nemusejí smířit a nemusejí poslechnout – o rozdělení dítěte a rodiče by mohl rozhodnout jen soud a skutečně nutný medicínský důvod.

Pokud tedy zákonné zástupce někdo vyhání, je to důvod zažalovat nemocnici pro porušování článku 32/4 Listiny základních práv a svobod, kde je zakotveno právo dítěte a rodičů na nepřetržitý kontakt. Obzvláště to platí pro děti mladší šesti let. Rodiče se v takovém případě mohou obrátit se stížností také na nemocničního ombudsmana nebo zdravotní pojišťovnu.

„Zdravotní výkony někdy doprovází strach a bolest a mohou být pro dítě náročnou životní zkušeností. Přítomnost rodiče má velice pozitivní dopad nejen na jeho psychiku, ale i psychiku samotných rodičů, což se v metodickém pokynu promítá,“ řekl ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Přístup této metodiky je brán jako výrazný krok správným směrem. „Empatický a citlivý přístup k právům a potřebám dětských pacientů je předpokladem k dobré a moderně fungující zdravotní péči,“ prohlásila vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.

Jako velký posun to vidí i advokátka Barbora Steinlauf, která se specializuje na zdravotnické právo: „Doufám, že už nebudou vznikat situace, kdy personál zdravotnického zařízení vyhazuje rodiče od lůžka hospitalizovaného dítěte, což jsou případy, které jsem musela řešit poměrně často. Opravdu už byl nejvyšší čas, aby resort řekl dost této nechtěné praxi některých nemocnic.“

K reakcím se připojila i poslankyně za Piráty Olga Richterová, která změny také prosazovala: „Je to téma, které mi léta leželo na srdci a věnovala jsem se mu od začátku působení v politice, v souvislosti s častou separací miminek od rodičů. Jsem ráda, že metodika rozšíří povědomost o tom, že děti už mají dávno zákonem dané právo mít u sebe někoho v nemocnici. Je třeba dát to do souvislosti i s tím, že když nejsou děti ve stresu a mají u sebe někoho blízkého, tak se i lépe hojí a léčí.“

I když s dětmi zůstávají v nemocnici hlavně matky, nemusejí to být jen ony. Možnost mají zákonní zástupci, ale i osoby blízké, osoby určené soudem nebo zástupci organizace, jíž byla péče o dítě svěřena. Mezi osoby blízké patří příbuzní, tedy třeba prarodiče, v ostatních případech může jít o vychovatele, pečovatele nebo pěstouny. Cílem jejich přítomnosti je být psychickou podporou dítěte, ale mohou se zapojit i do ošetřování, pokud to jde. Platí přitom, že rodičům a zákonným zástupcům tuto možnost nemocnice dát musí, všem ostatním mohou, pokud to podmínky dovolují.

I když rodiče mají právo být s dítětem nepřetržitě a nemocnice je v tom má podporovat, musí respektovat i to, pokud se rozhodnou s ním nebýt celou dobu a jen za malým pacientem docházet. Mohou si domluvit dobu, kdy u dítěte budou a kdy ne, ale nemusí se to řídit návštěvními hodinami.

Ze zákona nevyplývá, že by s dítětem mohl být vždy jen jeden rodič, právo na to mají oba, nicméně to může přinášet jisté obtíže. „I když se snažíme vždy vyhovět zákonným zástupcům a umožnit jim přítomnost u dítěte, může nepřetržitá přítomnost obou přinést komplikace. Na to nejsou naše lůžková oddělení vybavena. Někdy také nastává problém, kdy chce u dítěte zůstat otec a ostatním maminkám na pokoji to vadí,“ říká Pavlína Danková z Odboru komunikace FN Motol. V takovém případě je lepší, když se rodiče domluví a u dítěte se třeba prostřídají.

Zdravotní klaun o práci s ukrajinskými dětmi: Půjdu za roh se vybrečet a pak budu pokračovat