Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Nekritizuj otce, matku, za život jim děkuj, spratku!“ zní jeden z nejoblíbenějších citátů spisovatelky Haliny Pawlowské. Kéž by to bylo tak jednoduché! Výchova v rodině ovlivní zásadním způsobem každého – a když máte kliku, vzpomínáte na dětství v dobrém. Najde se ale i dost těch, kdo si po celý život nesou citelné šrámy na duši. A velkou roli v tom hraje přístup rodičů: zda byli vlídní a pečující, nebo spíš přísní a důslední, anebo dokonce vyžadovali absolutní poslušnost.
Přísnost jako norma
Mnoho dnešních maminek a tatínků vyrostlo v době, kdy byla tvrdá a přísná výchova docela běžná. Rodičům se neodmlouvá, co řeknou, to platí. A když ne, následuje trest. Protože proutek se má ohýbat a škoda rány… Na podobný výchovný styl ale asi nikdo nevzpomíná v dobrém a snaží se pak u svých potomků postupovat jinak.
„Z vlastní zkušenosti tak dobře víte, jaké důsledky podobný model výchovy má,“ říká psychoterapeutka Tatiana Mironova z portálu Terapie.cz. Přílišná přísnost často produkuje nesmělé jedince, kteří se bojí ozvat, hájit svá práva či projevit vlastní názor. A pokud jste v něčem podobném vyrostli, je jasné, že si pro své děti přejete něco lepšího. Jenže co by to mělo být?
Paní, hlídejte si to dítě
Chlapeček běhal po kavárně dobrých dvacet minut a maminka si ho moc nevšímala. Strhával ubrousky ze stolů, posouval židle, kopal do nich a v jednu chvíli začal bouchat lžičkou do stolu tak hlasitě, že už se otáčeli všichni hosté. Obsluha měla co dělat, aby se rozjívenému klučíkovi dokázala vyhnout, a matka na vše reagovala prostým: „Vždyť je to jen dítě, prosím vás!“
Podobnou scénu zažil kdekdo. Odsoudit nezodpovědnou matku je snadné, ale na její obranu lze říct, že dnešní rodiče malých dětí to nemají zrovna snadné. Trendů ve výchově je tolik, že určit, co je dobře a co špatně, je opravdu těžké. >>>Nejčastější chyby ve výchově
Každé dítě by mělo vědět, že nemůže vše, co si zamaneFoto: Anna Kraynova, Shutterstock.com
Jak najít opak tvrdé výchovy
Ti, kdo vyrostli v příliš těsných mantinelech rodičovských pravidel a zákazů, mají hodně společného. „Potýkají se se strachem udělat chybu, což je brzdí ve zkoušení nových věcí, omezuje to jejich kreativitu a nutí držet se osvědčených strategií. Jsou citliví na názory ostatních a mohou se vzdávat svých přání nebo zájmů, aby se vyhnuli konfliktům,“ vyjmenovává Tatiana Mironova důsledky příliš přísné výchovy. A pokud si své problémy uvědomují, chtějí se k vlastním potomkům chovat jinak. Jenže často mají pocit, že opakem přísné výchovy je volná výchova téměř bez hranic. A to není pravda…
Pevná vazba a pevné hranice
Nestor dětské psychologie Zdeněk Matějček říkal, že jediný univerzální návod na výchovu je láska. Jenže ta sama o sobě nestačí. Co je tedy lepší: přísná, nebo volná výchova? „Raději bychom se na to měli dívat úplně jinak. Děti potřebují především pevnou vazbu s rodiči. To znamená, že dítě může od rodiče získat podporu a soucit v momentech zklamání. Zároveň ale musí cítit pevnost hranic, když jde o bezpečnost nebo záležitosti, kde nemá dostatečné zkušenosti,“ zdůrazňuje Tatiana Mironova.
Což znamená i připustit, že všichni občas dělají chyby a vždy je čas změnit názor. A to rozhodně nejsou (nejen v rodičovství) žádné novinky. Už Johann Wolfgang von Goethe před více než dvěma sty lety řekl: „Nemůžeme děti tvořit podle své vůle. Musíme je milovat a vychovávat co nejlépe. A jinak je nechat na pokoji.“ A jak doplňuje Tatiana Mironova: „Být rodičem je jako hrát hru, jejíž pravidla vám nikdo nevysvětlil, ale za výsledek máte plnou odpovědnost.“
