Přílišná péče dětem škodí. Potřebují zažít i nepohodlí a stres. Budujete tím jejich odolnost

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Mladé a dospívající narozené někdy v letech 1995 až 2010 trochu pohrdlivě nazýváme generací sněhových vloček – jsou krásné, ale křehké, tají při sebemenším problému. Rozčilujeme se i nad tím, jak se kolem současných dětí musí chodit po špičkách, protože je jakákoli kritika srazí na kolena, jsou nesamostatné a rozmazlené.

Jenže všechny ty děti, dospívající a mladí jsou jen výsledkem naší výchovy a toho, jak k nim od plenek přistupujeme. A buďme sami k sobě upřímní, mnoho z nás má na direktivní výchovu svých rodičů, pedagogů a kantorů tak nepříjemné vzpomínky, že ve snaze dělat to jinak a lépe, se z nás stali až přespříliš ochranitelští pečovatelé. Jenže všeho moc škodí.

Že má ještě v pěti letech dudlík a do čtyř let jste ho do školky vozili v golfkách? No a co, do osmnácti ten dudák mít nebude a v dospělosti se toho nachodí ještě dost. Je spousta věcí, které se dnešní děti učí a odnaučují mnohem později, než tomu bylo dřív zvykem. V něčem je to opravdu jedno. Mít třeba ani ne roční dítě bez plenek za ten dril, nervy a stres opravdu nestojí. Obzvlášť, když většina batolat na to není fyzicky připravena dřív než v roce a půl až ve dvou. A některá třeba až před třetími narozeninami.

Ale když jde o vývoj mozku a budování psychické odolnosti, tam není dobré spoléhat na to, že jednou všechno dožene. „Náš mozek nefunguje tak, že když se něco nenaučí, tak se to doučí, až bude velký. Náš mozek funguje ve vývojových oknech. A jestliže v určitém vývojovém okně dítě nevystavím určité stresové situaci, je vysoká pravděpodobnost, že s ní bude mít v budoucnu velké problémy,“ vysvětloval nedávno zesnulý psycholog Radek Ptáček v podcastu Pavla Mirovského.

Všichni víme, že stres je v různých podobách a v různé míře součástí našeho každodenního života. Stres tu byl, je a bude, takže jediná možnost je naučit se s ním žít, zvládat ho a poprat se s ním. Taková odolnost se buduje podobně jako imunita – a tak jako se děti v dětských kolektivech takzvaně promořují, budují si odolnost vůči všem možným rýmičkám a kašlíkům, je potřeba, aby si budovaly i odolnost vůči stresu a nepohodlí.

Jenže tím, že budete své ratolesti vytvářet zcela bezproblémový a za všech okolností extrémně pohodlný život, této odolnosti nedocílíte. Ani tím, že za ní budete všude chodit jak sluha a všechno za ni uděláte. „Zvyšováním komfortu dětí snižujeme jejich odolnost. Protože odolnost se buduje v kontaktu s nějakým nepohodlím,“ upřesňuje Ptáček.

Dítě se musí za všech okolností cítit doma bezpečně a milované. Musí vědět, že na trable není samo, že jste tu pro něj, a když bude potřebovat, pomůžete. Také musí vědět, že ho bezpodmínečně milujete a že vaše láska nijak nesouvisí s jeho známkami ve škole, s tím, jestli je hodné nebo zrovna zlobí a podobně. Ale to neznamená, že za něj všechno vyřešíte, uděláte a nikdy ho nevystavíte nepohodlí.

A tak když vašemu školkáčkovi někdo na pískovišti bere lopatku, dopřejte mu prostor, aby si to vyřešil sám. I za cenu, že bude plakat, protože boj o lopatku nevyhraje. Ať se s tím stresem z uloupené lopatky popere.

Takovou školou odolnosti je třeba tábor. I když máte strach, jak dítko zvládne týden dva bez vás, zda se mu nebude stýskat, bude mu chutnat tamní strava a podobně, v určitém věku je jednoduše čas, aby si to zkusilo. Aby se popralo se svými obavami a naučilo se být samo za sebe. Můžete jezdit na dovolenou do luxusních pětihvězdičkových hotelů, ale stejně tak by měly vaše děti zažít, jaké to je v kempu pod stanem. Že jet do školy autobusem je méně pohodlné než autem, ale tak to prostě je. Že rozbité koleno bolí, ale neumírá se na něj, a urputné utěšování maminky na té bolesti nic moc nezmění.

A až si vaše dítě skutečně nebude vědět rady nebo se bude jednat o velký problém, vy tu budete. Podáte pomocnou ruku, poradíte, pomůžete… ale žít za něj život prostě nemůžete.

Jak z dítěte vychovat dobrého člověka? 7 základních hodnot, které vštípit potomkům podle slavných rodičů