Nebojte se uspávat miminko kojením, radí odbornice. Zmírňuje to plynatost a zpevňuje pouto s matkou

Novopečené maminky se ocitají v nezáviděníhodné situaci. Jakkoliv je narození dítěte radost, první týdny po porodu představují pro mnohé ženy jedny z nejtěžších, které si v životě prožijí. Najednou je tu bytost, kterou sice nosily devět měsíců v břiše, ale přesto ji zatím skoro neznají. A ta bytost je na nich zcela závislá.

Neustále pláče a maminky nevědí proč, což jim drásá srdce, nervy i mysl rozbouřenou hormony. A když konečně přijdou na to, jak miminko uklidnit, a začne se jim dařit kojení, jsou často nuceny poslouchat různé rady, jak dlouho mají kojit a jaké intervaly rozhodně dodržovat.

Laktační poradkyně a spisovatelka Tereza Mynářová je velkou propagátorkou kojení. Tvrdí, že zásadní je naladit se na něj jako na celkovou péči, ne jen jako na krmení. Hlad je totiž jen jednou z potřeb miminka, kterou nabídnutí prsu pomůže ukojit. Vedle něj jsou tu i další potřeby, jako je kontakt s matkou, uklidnění, dodání pocitu bezpečí a také potřeba spát a usnout.

Spánková antropoložka Lenka Medvecová Tinková vlastním výzkumem potvrzuje, že usínání v náručí rodiče pomáhá k dozrávání nervové soustavy, ke správnému vývoji mozku i k celkovému klidu miminka.

Porodní asistentka a laktační poradkyně Miluše Jurečková Kosková přirovnává kojení jako takové k mléčnému baru – na bar se člověk také nejde jen napít, ale posedět si, poklábosit, někdy se poveselit, jindy zapít žal, potkat se s lidmi, strávit zde příjemný čas, který není vždy stejně dlouhý. Tím vším je pro miminko kojení už od nepaměti a ve všech národech. Jeden z novodobých výchovných směrů, který hovoří o chování, nošení a kojení jako o něčem, co by nemělo být nikdy spojováno s usínáním, jde vlastně proti přirozenosti.

Kojení je zdravé za všech okolností. Lenka Medvecová Tinková ve svých knihách a článcích například vyvrací tvrzení, že kojené děti se v noci i ve dne častěji budí. O miminkách píše jako o bytostech, jejichž samotnou podstatou je nesamostatnost, protože se bez rodičů nenajedí, nepřemístí, neumyjí a mnohdy ani neusnou, tak proč jim nepomoct.

Dítě k samostatnému usínání a celonočnímu spánku dospěje časem a samo, až dozraje jeho nervová soustava, naučí se zpracovávat vjemy a regulovat emoce, vyrostou mu všechny zoubky a přejdou miminkovské břichaboly. Do té doby je kojení prostředkem, jak dítěti ve vývoji pomoci. Nadto už vědci dávno přišli na to, že složení mateřského mléka se operativně mění podle toho, jak dítě roste a co zrovna potřebuje. V souladu s tím platí, že noční mléko napomáhá usínání, je tedy jedině přirozené, a pro matku i dítě pohodlné, řešit noční probouzení jednoduše tím, že dítě prsem uspíte.

Medvecová Tinková také píše, že láskou nemůžete nikoho rozmazlit, stejně jako tím, že někomu, koho milujete, pomáháte překonat těžká období. S tím pomáhá i kojení. Navíc až už dítě nebude vaše mléko (a vaši péči) potřebovat, zbyde vám na toto období láskyplná vzpomínka.

Odborná konzultace s porodní asistentkou Miluší Jurečkovou Koskovou

Paradox mateřství: S miminkem, a přesto osamělá jako nikdy