Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Děti nemají ještě zcela vyvinutý centrální nervový systém, mnohdy nedokáží smysluplně vyjádřit své pocity a projevovat emoce. Snadno vás pak může vyděsit, když se dítko, jež se jeví jako spokojené, najednou sesype, předvede hysterický záchvat nebo se naopak uzavře do sebe a ze dne na den se z veselého rošťáka stane přecitlivělá a popudlivá sněhová vločka. Jednou z příčin může být nadměrná stimulace, se kterou si rozjitřené smysly prostě nedokáží poradit. Tělo pak reaguje na podněty, jež nezvládá vnímat a zpracovávat.
Když svět útočí
Všichni jsme 24 hodin denně konfrontováni s nejrůznějšími podněty z okolního prostředí a každý z nás má odlišnou míru tolerance jejich intenzity. Že je jich příliš, poznáte obvykle podle neúměrné únavy a vyčerpání. K nadměrné stimulaci může dojít, když úroveň smyslových podnětů přesáhne aktuální kapacitu dítěte, přičemž každé dítě má svůj vlastní limit. Obzvláště u malých dětí dojde k nadměrné stimulaci velmi snadno, zejména u těch úzkostnějších nebo s poruchou pozornosti a hyperaktivitou. Mnohdy ale stačí, když se dobře a dostatečně nevyspí nebo jsou hladové.
Problém je hřiště i televize
Současný zrychlený svět a všeobecný tlak na výkon přináší obrovské množství podnětů a stimulů, které mohou dítě rychle vyčerpat a unavit. K přetížení může dojít na hlučném hřišti, v rušném obchodním centru, doma při sledování televize, která hraje příliš nahlas, v davu lidí na oslavě, v kině, ve školce nebo škole při skupinové práci… Jak včas rozeznat, že je vaše dítko nadměrně přetížené, a hlavně, jak mu pomoci, aby se cítilo lépe a předešli jste pozdějším problémům?
Signály, že je dítě přetížené
Varovné příznaky přetěžování se liší podle věku a vrozeného temperamentu. Děti mohou na nadměrnou stimulaci reagovat fňukáním, mrzutostí, lítostivostí, pláčem, neochotou naslouchat, u batolat a předškoláků jsou typické nevysvětlitelné záchvaty úzkosti nebo vzteku a křiku, ty starší bývají rozladěné, náladové. Děti, které obtížně zpracovávají podněty z vnějšího prostředí, se snaží těmto podnětům cíleně vyhýbat, působí pak, že jsou „duchem nepřítomny“, zkrátka se vnitřně vypnou. Typické je také pohupování ze strany na stranu, poklepávání nohou, zatínání pěstí a jiné projevy nervozity. V extrémních případech se objevuje i agresivní chování.
7 tipů, jak pomoci přetíženému dítěti
- Snažte se odstranit nebo eliminovat podněty, které dítěti vadí a narušují jeho psychickou pohodu (miminko zaviňte do zavinovačky nebo přitiskněte na hrudník, batole pochovejte, starší dítě obejměte, ztlumte světlo, ztište okolní hluk, odveďte dítě na klidnější místo...)
- Nesnažte se dítě přesvědčit nebo přemluvit, že situaci zvládne, nečekejte pasivně, že se „s tím prostě nějak vyrovná“, uklidněte ho, neobviňujte, nevyčítejte ani netrestejte.
- Naučte se předcházet nadměrné stimulaci, zabránit potížím můžete, když budete předvídat potřeby dítěte, rozlišujte, které smyslové vjemy pro něj nejsou příznivé.
- Kojenci a batolata často zvládají lépe, pokud jsou aktivity a procházky krátké a proložené uvolňujícími pauzami. Prospěje jim, když si po hlučné aktivitě, jako je návštěva hřiště, herny nebo dětské oslavy, mohou v klidu zdřímnout.
- Při každodenních činnostech zohledňujte povahu vašeho dítěte. Některé snášejí okolní hluk či davy lidí lépe, jiné hůře. Pokud například víte, že je váš potomek přecitlivělý na hlasité zvuky, berte ho spíše na místa, kde je ticho a klid.
- Nevymýšlejte dětem neustále nějakou zábavu a činnost, občas je nechte prostě nudit, nicnedělání je čas od času zdravé.
- U starších dětí to nepřehánějte se zájmovými kroužky. Ano, výběr nejrůznějších aktivit je dnes skutečně veliký, stejně tak velké jsou často i ambice rodičů. Dítě nemusí docházet na osm kroužků a dělat dva sporty! Mnohdy i ty, které ho vůbec nezajímají. Nechte ho odpočinout a regenerovat, předejdete vyhoření.