Článek
Kdo by nechtěl hodné děti! Jenže právě vaše ratolest zlobí, neposlouchá, chová se agresivně v kolektivu… Co s tím? Jak se zbavit pocitu, že jste selhali na plné čáře, protože nejste ani parťák, ani autorita, a vaše představy o idylickém vztahu rodič–dítě berou zasvé? Klid! Nejste v tom rozhodně sami, naopak: v takové situaci se čas od času ocitne asi většina rodičů. Děti se učí fungovat ve světě, zkoušejí, kam až mohou, testují možnosti a také testují vás.
Jak nastavit dětem hranice
Výchova, při které je vše dovoleno? To vede většinou k rebelii. Takové děti se zlobí, protože nemají vedení a nikdo jim nepomáhá porozumět světu kolem nich. Nastavit hranice neznamená, že budete říkat jen samé „ne“ a u vás doma nebude prostor pro dialog. Znamená to, že láskyplně vymezíte bezpečný prostor.
- Jak na to? Ukažte, že je na vás spoleh, že jsou vaše názory pevné. Snažte se zachovat klid, nebrat si chování ratolestí osobně a hledejte příčiny jejich chování. Je dítě opravdu neposlušné a vzteklé nebo se snaží naznačit, že je unavené, hladové či naštvané?
Při nastavování pravidel se ujistěte, že děti všemu rozumějí, a neváhejte je do diskuse o pravidlech zapojit. A neberte jako samozřejmé, že se hranice dodržují, naopak to oceňte. Jako rodiče buďte jeden tým! Nedopusťte, aby jeden byl zlý polda, přísný a důsledný, a druhý hodný polda, se kterým se dá diskutovat a on pak často „vyměkne“.
Bojíte se být důslední a chtít po dětech dodržování dohodnutých pravidel, protože máte strach, že vás pak nebudou mít rády? Nedá se nic dělat, jste rodiče a musíte vychovávat, i to k lásce patříFoto: didesign021, Shutterstock.com
Co dělat, když dítě…
Pravidla máte nastavená, děti o nich vědí, vy jste s partnerem rozhodnutí nepolevit a vychovávat jako jeden tým. Tak co potom dělat, když dítě…
1. Neposlouchá
Máte pocit, že musíte říct všechno třikrát a nakonec stejně zakřičet, aby vás potomek začal vnímat a udělal, co po něm žádáte? Ujistěte se nejdřív, zda vás opravdu slyšel, a zkuste se vyhnout záporům a zákazům. Místo „Nekřič tak“ řekněte třeba: „Zkus prosím mluvit tišeji, abychom se všichni v místnosti lépe slyšeli.“
Psycholožka Šárka Miková, autorka Teorie typů, říká, že je důležité zjistit, jaký typ vaše ratolest je, a podle toho nastavit komunikaci.
- Děti s potřebou rozumět a prověřovat chtějí pravidlům a pokynům rozumět, musejí jim dávat smysl.
- Děti s vrozenými potřebami pro hlubší smysl a jedinečnost pravidla akceptují ve chvíli, kdy jsou nápomocná spolupráci mezi lidmi.
- Neposlušné bývají často děti s potřebou svobody a akce teď a tady, které pravidla je omezují a nedávají jim smysl.
- Naopak děti s potřebou stability a předvídatelnosti poslušné bývají, mají rády, když lze plánovat.
2. Vzteká se
Dny, kdy je všechno špatně, zná řada rodičů moc dobře, ale ti už vědí, že vztekáním si nejen nepomohou, ale jejich chování bude navíc společensky neakceptovatelné. Malé dítě toto neřeší a důvody pro vztek nebo těžkou frustraci ho potkají klidně dva denně. A ideálně před publikem…
- Jak reagovat? V první řadě neřešte lidi okolo, beztak je už pravděpodobně nikdy neuvidíte. Nevyhrožujte, co se bude dít, když dítě nepřestane křičet, nechcete přece, aby se vás bálo, navíc samo neumí přestat se vztekat na povel. Ani dospělí to neumějí, jen to na nich není tak vidět.
Průvodce vztekáním, který navrhuje výchovná metoda Nevýchova, radí tři kroky: Nehledejte vypínač, zůstaňte s ním a koukněte dozadu. Tedy nesnažte se potomka za každou cenu utišit, ukažte mu svoje pochopení a pomozte mu vrátit se do klidu a bezpečí; následně zjistěte, co mohlo záchvat vzteku způsobit.
Pořádný záchvat vzteku dokáže rozhodit nejen samotné dítě, ale i všechny osoby v blízkosti. Neposlouchejte rady kolemjdoucích a zhluboka dýchejteFoto: LucieFi_foto, Shutterstock.com
3. Je agresivní
Je to pár měsíců, co herečka a influencerka Veronika Arichteva, maminka tříletého syna, sdílela, s čím jako máma bojuje. Její tříletý Luka občas ublíží dětem ve svém okolí. Mohla si to nechat pro sebe, ale rozhodla se téma otevřít a vyhledat odbornou radu. Tu jí poskytla psycholožka a terapeutka Vlaďka Bartáková z profilu Jak vychovávat kluky a holky a spoluautorka podcastu Počítám do tří.
Co tedy dělat, je-li dítě agresivní? Především je třeba si uvědomit, že nezralý dětský mozek ve vypjatých situacích reaguje různě. Rozhodně nic nevyřešíte tím, že mu dáte na zadek, budete něco zakazovat, nutit ho k omluvě nebo posílat se uklidnit. Vaše reakce by měla být dvoufázová:
- V první fázi se postarejte o oběť, kdy napravíte, co jde, dáte jí nárok na emoce, vyjádříte lítost a ujistíte ji, že se postaráte, aby se to neopakovalo, a omluvíte se.
- V druhé fázi se postarejte o agresora. Vlaďka Bartáková říká: „Nejdřív connection, potom correction.“ Jako první tedy vyjádřete pochopení, protože sami víte, že je někdy těžké se domluvit. Následně popište, jak se oběť cítila a co bylo třeba udělat: bolelo ji to, potřebovala pofoukat a omluvit se. „Tím se dítěti časem otevře perspektiva světa i z pohledu druhého člověka,“ vysvětluje psycholožka.
